Přerazit páteř – člověku i národu

21. 8. 2014 0:00
Rubrika: události

22. srpna 1969 šel po brněnské Orlí ulici venčit psa sedmnáctiletý Jiří Ševčík. Zasáhl jej výstřel a kulka mu poranila páteř. Jiří Ševčík na následky zranění doživotně ochrnul. Nebýt to necitlivé vůči lidskému utrpení, dalo by se říci – až symbolicky.


O srpnových událostech roku 1968 se ví, hovoří a píše dost. Také na oběti oněch dní, zastřelené vojáky „spřátelených“ armád, se často vzpomíná. Ne příliš často se však vzpomíná na události rok poté.

Také v srpnu roku 1969 –právě před pětačtyřiceti lety – bylo v ulicích českých měst rušno. Také v těchto dnech byly v ulicích obrněné vozy a ozbrojenci. Také v těchto dnech se střílelo. Jenže tentokrát už to nebyli rudoarmějci – cizí vojáci; tentokrát stříleli Češi do Čechů.

Ve dnech prvního výročí okupace Československa armádami zemí Varšavské smlouvy se v řadě měst konaly nenásilné demonstrace – především v Praze, Brně a Liberci. Neoficiálně – z ruky do ruky – se šířila výzva ke konkrétním projevům občanského odporu; ti, kdo nesouhlasili s okupací, byli nabádáni k omezení nákupů, návštěv divadel a restaurací či užívání veřejné dopravy. Nadto se lidé spontánně scházeli na náměstích a dalších místech; jen v Brně vyšlo do ulic přes 15 tisíc lidí.

Brno také bylo městem, kde se protesty udržely nejdéle, a to až do druhého dne, tedy do 22. srpna. Právě tehdy byl těžce poraněn jmenovaný Jiří Ševčík. Předchozí dny však již měly na svědomí několik obětí na lidských životech. V Praze u Obecního domu byli zastřeleni dva mladí muži –18letý František Kohout a 19letý Vladimír Kruba, na následky průstřelu břicha v pražské Londýnské ulici zemřel teprve 14letý Bohumil Siřínek, v Brně byla na náměstí Rudé armády zastřelena do zad 18letá Danuše Muzikářová a v Orlí ulici 28letý Stanislav Valehrach.

Všechny tyto mrtvé a desítky zraněných však neměli – na rozdíl od srpna 1968 – na svědomí cizí vojáci, nýbrž domácí ozbrojené složky. Proti demonstrujícím byly nasazeny jednotky Lidových milicí, Sboru národní bezpečnosti a Československé lidové armády. Stříleli tedy vlastní do vlastních…

V srpnu 1968 se českoslovenští občané téměř jednotně bouřili proti sovětské okupaci. Následující rok však byl obrazem toho, že se domácí odpor – „kontrarevoluci“ – podařilo zlomit. Podle svědectví pamětníků nebylo nejhorší zkušeností to, že cizí státy násilně zarazily „Pražské jaro“, ale fakt, že po roce už dokázali čeští vojáci a další ozbrojenci zvednout zbraň proti vlastním lidem. Tato zkušenost, tento fakt, že se podařilo „přerazit národu páteř“, pak nejvíce usnadnily nástup skepse, která paralyzovala následující generaci „Husákovského bezčasí“.

zdroje:
ÚSTR
iDnes.cz
blog Lukáše Cvrčka
totalita.cz
Encyklopedie Brna

 

Sdílet

Komentáře

suposlav Díky za připomenutí!

majkiii Díky za článek!

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka