Alfred Delp: Nechte nás konat.

Alfred Delp, SJ byl německý jezuitský kněz a filozof umučený nacisty.

Patřil nejen mezi vynikající znalce Kanta či Heideggera, ale nadto byl respektován pro srozumitelný styl svého sdělení také coby jejich skvělý interpret.
Narodil se 15. září 1907 v Mannheimu jako nejstarší ze šesti dětí v rodině rozdílného (katolického /matka/ a protestantského /otec/) vyznání. Alfred se rozhodl pro život v katolické církvi ve věku čtrnácti let. Jeho vnitřní vývoj rozhodně ovlivnilo hnutí mládeže.
Jeho rozhodnutí stát se jezuitou pramenilo z touhy vymanit se z buržoazních zvyků a vědomě se věnovat službě svým bližním. Po studiu filozofie a teologie Delp pracoval s mládeží. Na kněze byl vysvěcen v roce 1937. Alfred Delp působil v Mnichově a hned po nástupu nacistů odvážně kázal proti hnědé diktatuře. Jako jezuita se stýkal s celou řadou lidí a přitížila mu skutečnost, že pracoval jako redaktor řádového časopisu Hlas doby. Po zakázání časopisu (1941) se věnoval duchovní službě jako farář v Mnichově, avšak již v této době byl pečlivě sledován gestapem kvůli své předchozí činnosti...
Představený jezuitského řádu mu zprostředkoval kontakty s tzv. Kreisavským kruhem, což byla odbojová skupina, která měla ústředí na slezském panství hraběte H. J. von Moltke. Po atentátu na Hitlera v červnu 1944 se podařilo gestapu přijít na stopu této skupiny a její členové byli zatčeni. 28. července 1944, byl zatčen i Alfred Delp. Následovaly kruté nelítostné výslechy. Na jednom z vynesených motáků čteme: „Jednou, někdy kolem 15.srpna, jsem byl na pokraji šílenství. Pozdě v noci mne zavedli zpět do cely, krutě ztýraného. Esesáci, kteří mě doprovázeli, se se mnou rozloučili slovy: ´Dneska asi neusnete. Budete se modlit, ale žádnej Pánbůh ani andělíček vás nepřijdou vysvobodit. My se ale vyspíme do růžova a ráno si vás zase hezky zčerstva podáme.´ Když nastal poplach, viděl jsem v něm svou spásu. Čekal jsem na bombu, která mi umožní uprchnout – ať už z vězení nebo z tohoto světa. Spása ale nepřišla.“ Spojení s atentátem se nepodařilo nikdy prokázat.
Před procesem mu nabídlo gestapo propuštění výměnou za to, že opustí jezuitský řád.  Odmítl.

Ještě před smrtí shrnul P. Alfred svůj pohled na dějiny: „Kdo nemá odvahu tvořit dějiny, stane se jejich ubohým předmětem. Nechte nás konat.“
Z jeho posledních poznámek je zřejmé, co mu leželo na srdci: „Tak chci nakonec učinit to, co jsem tak často činil svýma spoutanýma rukama a co budu činit, dokud budu dýchat. Žehnat. Žehnat zemi a národu, žehnat této milé německé říši v její bídě a s jejím vnitřním strádáním, žehnat církvi, aby její pramen vytryskl nový a čistší, ... žehnat lidem, kterým jsem ukřivdil, žehnat všem, kteří ke mně byli dobří, často příliš dobří.“

Lidový soud jej 11. ledna 1945 obvinil z vlastizrady.
2. února 1945 byl v Berlíně-Plötzensee popraven.
V současnosti se připravuje beatifikační proces tohoto jezuity-mučedníka.

Zdroj: http://www.gdw-berlin.de/bio/ausgabe_mit-e.php?id=23
http://www.ikarmel.cz/kniha/Zname-osobnosti-tvari-v-tvar-smrti_101258.html

„Zdá se, že si církve stojí samy v cestě
charakterem svého historicky vyvinutého způsobu myšlení.
Věřím, že všude tam, kde se v zájmu života nerozloučíme se svým způsobem života,
nás dějící se dějiny zasáhnou jako blesk soudu a zkázy.“