Filosof evropského rozměru

…tak je naprosto oprávněně označován Prof. Dr. Jan Patočka.

Přichází na svět 1. 6. 1907 v Turnově. Po studiích filosofie, slovanské filologie a romanistiky (poslední dva zmíněné obory vystudoval kvůli otci, který se bál, aby se Jan jako filosof uživil) na FF UK pokračuje na pařížské Sorbonně, kde se setkává s Edmundem Husserlem a Martinem Heideggerem a navazuje přátelství s Eugenem Finkem. Seznamuje se tu s fenomenologií, která předurčí jeho celoživotní filosofický směr.

„Kde se však mění svět a dějiny ?
V 'nitru', lépe než v životě jednotlivce.“

Po obhajobě disertační práce získává doktorát z filosofie. Mezi lety 1933-44 pracuje jako profesor na pražských gymnáziích. Po 2. světové válce působí na FF UK a PedF MU, ale po komunistickém puči v únoru 1948 je mu vysokoškolská činnost zakázána. Zabývá se odkazem J. A. Komenského, T. G. Masaryka, E. Husserla (zasloužil se o zachování Husserlovy pozůstalosti a spoluorganizoval jeho přednášky v Praze), který se snaží o zakotvení mravního života člověka ve věku, který tento rozměr všemožně popírá. V 50. letech pracuje v Ústavu T. G. Masaryka, Výzkumném ústavu pedagogickém, Filosofickém ústavu AV, přednáší v Německu a Francii. Po roce 1968 je mu umožněn návrat na FF UK, získává titul profesora, ale o 4 roky později je penzionován, a přednáší tedy v rámci tzv. bytových seminářů.

„K inteligenci patří jen ten, kdo se trápí s opravdovostí svého vztahu k pravdě.“

V předvečer roku 1977 spolupracuje na vzniku Charty 77, je jedním ze tří prvních mluvčích (společně s Václavem Havlem a Jiřím Hájkem) a jeho filosofie a mravní hodnoty se na Chartě podepisují.

„ Pro Jana Patočku slovo pravdivost neznamenalo okamžité rozhodnutí, nýbrž trvalou odpovědnost ke všem věcem lidského života, pilnou, nikdy neutuchající věcnost.“(z nekrologu)

Po setkání s holandským ministrem zahraničí je opakovaně předvoláván k StB, po jednom dlouhém a náročném výslechu je hospitalizován a 13. března 1977 umírá na mozkovou mrtvici. Jeho uložení se stává manifestací za svobodu.

Byl vynikajícím překladatelem jak odborné literatury (Husserl, Heidegger, Hegel), tak beletrie (Boží duha Jaroslava Durycha.)
Někteří z jeho žáků jsou dodnes výraznými osobnostmi našeho společenského života – Erazim Kohák, Radim Palouš, Jan Sokol,…

Osobnost a odkaz Jana Patočky se těžko shrnují do několika odstavců. Proto doporučuji některé z odkazů, kde je možnost získat další info.

Zdroj:
www.cs.wikipedia.org
http://www.ajp.cuni.cz/
http://www.totalita.cz/
Nekrolog Jana Patočky http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_patockaj_01.php
http://www.spisovatele.cz/jan-patocka
http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/patock.html
http://www.praha6.cz/patocka.html

/Kikina/