Nero

římský císař, známý svými výstřelky, spáchal 9. června 68 sebevraždu. Byl první, kdo ve větší míře nechal pronásledovat křesťany.

---

Nero se narodil 15. prosince roku 37 v Antiu. Jeho původním jméno bylo Lucius Domitius Ahenobarbus. Nero byl synem Gnaeuse Domitia Ahenobarba a Agrippiny mladší.
Když byly Nerovi dva roky, poslal Gaius jeho matku do vyhnanství a rok po smrti chlapcova otce se zmocnil jeho dědictví. Claudius ale povolal Agrippinu zpátky a postaral se, aby její syn dostal dobré vzdělání. Po sňatku Agrippiny s císařem Claudiem v roce 49, se učitelem jejího syna stal vynikající filozof Lucius Annaeus Seneca.
Nero byl zasnouben s Claudiovou dcerou Octavií a o čtyři roky později se s ní oženil.
Dne 13. října 54 byl císař Claudius svou manželkou otráven. Nový císařem se stal syn císařovny Nero, kterého Claudius ve 13 letech adoptoval. Skutečnou moc však měla Agrippina.
V roce 55 se Nero zbavil Britannika, vlastního syna císaře Claudia, pak i své matky, kterou se nejdříve pokusil utopit, ale když přežila, nechal ji v roce 59 zavraždit na jejím vlastním venkovském sídle.

Politické začátky
Zpočátku, když se Nero ujal osobní vlády, vládl pod vlivem svého vychovatele Seneky rozumně. Postupem času se však začaly projevovat jeho záporné charakterové vlastnosti - intrikánství, krutost a samolibost. Když se mu zprotivila manželka Octavia, vlastní dcera Claudiova, nechal ji poslat do vyhnanství a posléze zavraždit. Vzal si poměrně extravagantní Poppaeu Sabinu, která žila nedaleko Pompejí, kde měla oslí farmu, která produkovala mléko pro její pověstné koupele. Nero trpěl přehnanou představou o vlastní důležitosti a své teatrálně exhibicionistické sklony projevoval i veřejně. Stýkal se s herci a často i sám hrál. Nakonec i sám tvořil. Jako správný milovník klasické řecké kultury podnikl nákladnou výpravu do Řecka, kde měl četná vystoupení a Řekům dokonce odpustil daně.

Požár v Římě
V roce 64 většinu Říma spálil katastrofální požár. Jeho vznik vysvětluje několik verzí. Podle jedné jej založil sám Nero, který plánoval město přestavět a přejmenovat na Neropolis a vystavět nový rozsáhlý císařský palác. Další teze popisuje jak císař použil požáru jako kulisy pro svůj teatrální výstup, kdy recitoval své verše doprovázeje se na lyru.
Nový velkolepý "Zlatý palác" (Domus aurea), rezidence císaře, byl postaven na ploše několika čtvrtí bývalého Říma, což dobře ilustruje Neronovu povahu a jeho zálibu ve velikášství a nádheře. Když byl tento palác dostavěn, císař prohlásil, že může konečně žít jako člověk.
Situace v Římě se začala měnit k horšímu. Došlo k velkému požáru, který připravil mnoho lidí o domov. Nero dal požár za vinu malé komunitě křesťanů... aby posloužili jako obětní beránek pro rozhořčenou veřejnost.

Konec vlády
Po odhalení protistátního spiknutí v roce 65, Nero rozpoutal vládní teror. Byl znovu zaveden zákon o velezradě a spousta podezřelých lidí byla odstraněna. Všichni mohli být odvlečeni za sebemenší podezření nebo udání, aniž by je později po zatknutí někdo z blízkých viděl. Mučení, věznění a popravy probíhaly téměř nepřetržitě celé dny. Příkaz k sebevraždě dostali i Titus Gaius Petronius, zvaný „Arbiter“, básník a Neronův přítel, a Lucius Annaeus Seneca, filozof a Neronův bývalý vychovatel.
Vztahy císaře a senátorské třídy se prudce zhoršovaly. I v dalších letech vláda vynášela rozsudky nad podezřelými osobami. Po roce 67 přestaly legie uznával Nerovu svrchovanou moc. Císař nedokázal rychle reagovat. Gardisté vypověděli přísahu věrnosti. Když se Nero dozvěděl, že proti němu vystoupil i senát, který jej prohlásil za nepřítele státu a odsoudil ho k trestu smrti, rozhodl se spáchat sebevraždu. Údajně tak právě 9. června 68 zazněla poslední Neronova slova: „Qualis artifex pereo!“ (Jaký umělec ve mně hyne!)

Zdroj:
http://ireferaty.lidovky.cz/100/2359/Nero
http://www.panovnici.cz/nero

Dobře zpracovaný článek o životě Nera si můžete přečíst zde.