Událost dne

signály.cz » Událost dne » Annuntio vobis gaudium magnum; habemus Papam!

Annuntio vobis gaudium magnum; habemus Papam!

2. 3. 2012 0:00

Rubrika: osobnosti

Před 136 lety se v Římě narodil Eugenio Pacelli. O 63 let později zněly Římem zvony, které ohlašovaly zvolení Eugenia Pacelliho, syna Věčného města, na Petrův stolec.

Dětství

Eugenio Maria Giuseppe Giovanni Pacelli se narodil 2. 3. 1876 v rodině tzv. černé šlechty. Členové rodu Pacelli byli dlouhá léta ve službách Svatého stolce. (např. jeho otec byl děkanem Římské roty, jeho děd byl mj. ministr vnitra Papežského státu). Mladý Eugenio měl být původně právníkem. Rozhodnutí stát se knězem oznámil rodičům ve dvanácti letech.

Bohoslovec

Po ukončení středního vzdělání vstupuje do semináře v Almo Capranica. Ze zdravotních důvodů bydlí doma a dochází na Gregoriánskou univerzitu. Kvůli dlouhodobým zdravotním problémům ochází na ozdravný pobyt na venkovské sídlo svého rodu. Po návratu do Říma pokračuje ve studiu na Lateránské univerzitě a přibírá studium filosofie na univerzitě La Sapineza. Roku 1899 promuje v oblastech teologie a obojího práva. O velikonoční neděli téhož roku (2. 4.) je vysvěcen na kněze. První kaplanské místo bylo v kostele Chiesa Nuova, kde ministroval.

Kuriální úředník

V roce 1901 na doporučení kard. Vannutelliho začíná pracovat v Kongregaci pro mimořádné církevní záležitosti. Pacelliho kariéra se začala orientovat nejen do světa kanonického práva, ale i do církevní diplomacie. Prvním jeho významným úkolem bylo doručení kondolence Eduardu VII. po úmrtí jeho matky královny Viktorie (tehdy mu bylo 25 let). V letech 1904 - 1916 pomáhá s přípravou Kodexu kanonického práva, který vyšel v roce 1917. V roce 1905 je Pacelli jmenován monsignorem. V letech 1908 (Římská univerzita) a 1911 (Americká katolická univerzita) odmítl nabíku na post profesora kanonického práva a dále pracuje na Kongregaci, kde se v roce 1911 stává podsekretářem a v roce 1914 sekretářem. V pozici sekretáře dojednal konkordát se Srbskem. Schválen byl pouhých deset dní před atentátem na následníka trůnu - Františka Ferdinanda d'Este.

Arcibiskup a nuncius

Nuncius v Bavorsku

Eugenio Pacelli na návštěvě v bavorské vesnici

Rok 1917 byl pro Eugenia Pacelliho rokem velkých změn. Byl jmenován titulárním arcibiskupem sardským a apoštolským nunciem v Bavorsku (20. 4.). O tři týdny později (13. 5.) byl papežem Benediktem XV. vysvěcen na biskupa. Po svěcení odcestoval do Mnichova. Vatikán neměl nuncia v Německu ani v Prusku, a proto byl používán jako diplomat pro celé Německé císařství. Jako zástupce papeže předložil německé vládě mírovou iniciativu Benedikta XV. Kancléř císaře Viléma se k mírové iniciativě stavěl pozitivně, ale pod tlakem německé generality, která pořád věřila ve vítězství, byl přinucen odstoupit. Po válce, během nepokojů, zůstal Pacelli, jako jeden z mála vysokých diplomatů, v Mnichově. Jednou vtrhli na nunciaturu ozbrojení muži a mířili na něj zbraněmi. Pacelli dokázal muže přesvědčit aby odešli.

Nuncius v Německu

22. 6. 1920 byl jmenován nunciem v Německu. Do Berlína odchází až v roce 1925, po dojednání a podepsání konkordátu s Bavorskem. Z Mnichova spolu s ním odešli někteří spolupracovníci. V Berlíně jako doyen diplomatického sboru organizoval různé společenské akce. Mimo to připravoval podklady pro konkordát s Německem. V roce 1925 byl pověřen jednáním se Sovětským svazem, kde nebyl nuncius. Jednal se sovětskými diplomaty v Německu a několikrát i s ministrem zahraničí. Tato jednání byla pro neústpunost Sovětského svazu v roce 1927 zastavena Piem XI. 16. 12. 1929 byl Pacelli kreován kardinálem a později odvolán do Říma. Poslední den na berlínské nunciatuře vypadal jako každý jiný. Ráno mše svatá, pak snídaně, práce a odjezd. Pacelli byl pověstný také tím, že po sedmé hodině večerní nechtěl být rušen, výjimkou byly mimořádné záležitosti.

Kardinál státní sekretář

Záhy po kardinálské kreaci byl jmenován Státním sekretářem (9. 2. 1930). Za doby jeho působení byla podepsána řada konkordátů, včetně tzv. Říšského konkordátu (1933). Tento konkordát byl pro církev velmi důležitý, neboť dle Ústavy Výmarské republiky měl stát velké pravomoci v oblasti vzdělávání a kultury (na tyto oblasti se upíral zájem církve). Německo ovšem konkordát nedodržovalo (to bylo do té doby nevídané), Pacellí, jako státní sekretář vznesl 55 protestů proti závažnému porušování konkordátu.

Pacelli také na přání papeže vykonal mnoho diplomatických cest po Evropě a Americe. V USA pomohl biskupům a prezidentu Rooseveltovi s problematickým knězem Charlesem Coughlinem, který pomocí rozhlasu šířil antisemitistické nálady. Přátelské vztahy s Rooseveltem vedly v roce 1939 k navázání neoficiálních diplomatických styků. Roosevelt poslal do Vatikánu svého osobního poradce. Zřízení velvyslanectví, které vyžadovalo souhlas Senátu, by tehdy zřejmě neprošlo. Pacelli byl také legátem na Eucharistických kongresech v Buenos Aires (1934) a v Budapešti (1938).

Camerlengo a konkláve

V roce 1935 byl jmenován camerlengem. Camerlengo řídí církev v období papežské sedisvakance a svolává konkláve. Camerlengo také úředně ověřuje úmrtí papeže. Tato chvíle nastala 10. 2. 1939. Eugenio Pacelli přistoupil k lůžku Pia XI. lehce ho poklepal stříbrným kladívkem po spánku a otázal se: "Achille Ratti, spíš?"

Tři týdny sedisvakance byly pro Pacelliho náročné, těšil se že po konkláve rezignuje na všechyn funkce a odejde do ústraní. Konkláve to vidělo jinak. Nebylo tajemstvím, že Pius XI. se několikrát vyjádřil před Msgre. Tardinim, že Pacelli bude dobrý papež. Volba byla velmi rychlá, Pacelli byl zvolen ve třetím kole, hned druhý den volby. Pro zvolení Pacelliho měli voliči několik důvodů. Jednak zmiňované přání Pia XI. dále to byly jeho 63 narozeniny a také diplomatické zkušenosti a dobrá znalost německých poměrů (hrozba války už visela ve vzduchu). Eugenio Pacelli byl zvolen na Petrův stolec 2. 3. 1939 a přijal jméno Pius XII. z úcty ke svému předchůdci.

Papež

Pontifikát Pia XII. byl jedním z nejvýraznějších pontifikátů 20. století. Bohužel se často zjednodušuje pouze na otázku válečných událostí a vztahu Pia XII. k Židům.

Personální politika

Pozornost si také zaslouží personální politika Pia XII. Státním sekretářem byl jmenován diplomat Luigi Maglione, který měl dva podsekretáře. Vnitřní sekci měl na starosti Montini (pozdější papež Pavel VI.) a vnější sekci měl na starost Tardini. Papež je chtěl v roce 1953 vyznamenat kardinálský purpurem, což oba odmítli. Později dostali privilegium nosit biskupské insignie. Montini byl po některých neshodách poslán do Milána jako arcibiskup. Po smrti kardinála státního sekretáře v roce 1944 zůstal post neobsazený a část agendy řídil sám papež, který hodně zasahoval do řízení kurie.

Papežovou snahou bylo udělat římskou kurii mezinárodní. V tzv. "Velké konzistoři" v roce 1946 kde kreoval kardinály s neitalským a neevropským původem a ukončil 500 let trvající nadvládu Italů. Italové toto rozhodnutí přijali v klidu, žádná bouře odporu se nezvedla.

II. světová válka a vztah k Židům

Za druhé světové války se papež snažil zůstat formálně neutrální, aby nebyl zatažen do konfliktu. Z rozboru jeho jednání vyplývá, že stranil západním velmocem a považoval Německo a Sovětský svaz za agresory. Ví se, že v roce 1940 diplomatickou cestou varoval Nizozemsko, Belgii, Francii a Velkou Británii před německým útokem.

Často mu bývá vytýkáno, že mlčel. Pius XII. byl velmi citlivý člověk a zodpovědně řešil otázku jestli hlasitý protest nevyvolá další a ještě horší represe. Papež svůj hlas jasně pozvedl ve svém Vánočním poselství v roce 1942.

Cestou tiché diplomacie se zasazoval o záchranu Židů, intervenoval u příslušných diplomatů, aby židé snáze získali víza a mohli utéci z Německa. V Římě nařidíl otevření bran klášterů, v jejichž klauzurách našli Židé útočiště, a tyto kláštery vyhlásil jako exteritoriální. Právně to spočívalo na vodě, ale Němci to respektovali. Další Židé byli schováni ve Vatikánu a v Castel Gandolfu. Papež se postavil proti transportu římských židů a díky jeho zásahu zůstalo jen u jednoho transportu. Tímto krokem zachránil 11 400 Židů. V první transportu jich bylo odvezeno cca 1 000. Uznání mu projevili např. Albert Einstein, izraelská premiérka Golda Meierová, či šéf organizace Pave the Way, americký Žid Gary Krupp. Tato problematika byla velmi dobře zpracovaná v Historickém magazínu ČT24, odkaz je pod článkem.

Magisterium Pia XII.

Pius XII. za dobu svého pontifikátu napsal kolem čtyřiceti encyklik a měl spoustu projevů. Hojně též využíval masmédií a nechával své projevy překládat do národních jazyků.

Za jeho pontifikátu je řešen vleklý spor mezi liberálními a konzervativními proudy v oblasti biblického bádání. 30. 9. 1943 vyšla encyklika Divino afflante Spiritu, která zaručila svobodu biblického bádání.

Další velkou oblastí zájmu Pia XII. byla liturgie. 20. 11. 1947 vychází encyklika Mediator Dei. V této encyklice varuje před některými nešvary např. před prázdným obřadnictvím, liturgickým archeologismem atd.. Celá jedna část této encykliky se věnuje podstatě, vzniku a vývoji liturgie. Tato encyklika dala podklad pro liturgické hnutí.

Další liturgickým počinem byla reforma breviáře. Papež nechal znovu přeložit žaltář, který se příliš neujal (tzv. piánský žaltář). Překlad byl dokončen v roce 1945. Nová vydání breviáře z roku 1962 mají původní galikánský žaltář

Pius XII. změnil v roce 1952 obřady velikonoční vigilie, kterou přesunul ze sobotního rána na večer. V roce 1955 reformoval celý Svatý týden a Triduum. Za Pia XII. došlo ke změně církevní disciplíny v oblasti Eucharistického postu. Půst od půlnoci byl změněn na tři hodiny. Toto ustanovení vedlo k možnosti sloužit obět mše svaté také večer. Další liturgický počin bylo schválení některých obřadů v bilingvních vydáních (křest, svátost smíření, svatba).

O širokosti záběru Pia XII. vypovídá i encyklika Humani Generis z 12. 8. 1950. Tato encyklika se zabývá evoluční teorií, dogmatickým relativismem a existenciálními filosofickými proudy. Tato encyklika je hojně citována v pozdějších magisteriálních textech.

Pius XII. blahořečil a svatořečil značný počet lidí. Blahořečil (1950) a svatořečil (1954) Pia X., Marii Goretti blahořečena 1947 a svatořečna 1950. Svatořečení Marie Goretti se nekonalo v bazilice sv. Petra jak bývalo zvykem, ale na náměstí před bazilikou - to kvůli účasti cca. 500 tis. převážně mladých lidí. Z dalších známých světců svatořečil např. Dominika Savio (1954, blahořečen o čtyři roky dříve)

Pius XII. schválil v roce 1948 dekret Svatého oficia, který exkomunikoval členy komunistických stran a tak pomohl záchraně Itálie před komunismem. Jedním z vrcholů pontifikátu je bezesporu 1. 11. 1950, kdy apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus vyhlašuje dogma o Nanebevzetí Panny Marie. Pius XII. také vyhlásil milostivé léto 1950.

O nadčasovosti myšlení Pia XII. svědčí tato myšlenka:

"Žádný křesťan nemůže být omluven zůstane-li v přítomnosti protinábožneského příboje dneška se založenýma rukama a chvějícími se koleny."

Závěr života

Celý život Pia XII. byl naplněn neúnavnou a poctivou prací na Pánově vinici. V závěru života téměř dvacet let řídil katolickou církev. Eugenio Pacelli odešel k nebeskému Otci v požehnaném věku 82 let dne 9. 10. 1958 v Castel Gandolfu. V okamžiku své smrti byl respektován. Negativní nálady se začaly šířit až později. Velký impuls těmto náladám dalo vydání divadelní hry Náměstek (1963), kterou napsal agent KGB Rolf Hochhuth. Jan Pavel II. Pia XII. v roce 2000 prohlásil ctihodným.