Dnes je to jedenáct let od úmrtí komika, který nám svým životem mohl připomenout známou francouzskou postavu pierota. Tento rok by se dožil sedmdesáti let. Zajímavostí je, že největším z pierotů byl údajně muž českého původu. Ale zpátky k naší osobnosti. Kdo se skrývá pod maskou spletitého úvodu?
Pierot versus komik
Deburau versus Wimmer
Do ordinace doktora Ricorda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty.
„Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ odpovídá doktor. „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“
Zejména naši rodiče i prarodiče si jistě pamatují pořad Možná přijde i kouzelník, ve kterém tato osobnost často bavila svým neotřelým humorem. Jaký byl ve skutečnosti pan Jiří Wimmer? Mnoho manželek komiků a bavičů po prohlášení zvědavců, jaká to musí být s mužem doma švanda, odpoví, že to je velký omyl, poněvadž nikdo není komikem celý den, natož po nějakém tom roce společného života.
Pan Wimmer se narodil za Protektorátu Čech a Moravy 21.9.1943 jako druhorozený syn. Později měl i mladší sestru. Ve třídě byl oblíbený svými vtipy a komikou, není tedy divu, že šel na DAMU, kterou v roce 1965 absolvoval. První angažmá na něj čekalo v Ostravě v divadle Petra Bezruče. Se Stendhalem, o kterém jsme mohli číst včera, měl společnou jednu revoluční věc, a to Waterloo, které ovšem ve Wimmerově případě nebylo bitvou, ale divadélkem. Zde se mohl vyřádit i autorsky. Byl to renesanční muž, který oplýval nejedním talentem - klaun, kvalitní herec, velmi talentovaný muzikant a kreslíř, básník, sportovec. Bavil ho nohejbal, měl rád ženy, hospůdky, smích, rád vařil ... Dalo by se říct , že měl veselý a idylický život. Jeho fantomem ovšem nebyla opera, ale alkohol, kterým tlumil své hluboké deprese. Zruinoval si tak obě manželství, ale i hereckou kariéru. Dostal nálepku problémového umělce. Jeho blízký přítel "sympaťák" a hudebník Karel Černoch, který po dlouhé nemoci zemřel před pěti lety, o něm řekl, že to byl nešťastný a smutný člověk. Spolu je můžeme vidět výše v Legendárních scénkách jako sehráný pár komiků. Pokusil se asi čtyřikrát o sebevraždu různými způsoby. Nakonec zemřel podnapilý pod koly autobusu v centru Prahy. Každý si ho pamatuje jako usměvavého pána z obrazovky. Co však prožíval v nitru 24.1.2001 pár hodin před svou smrtí, už se asi nikdy nedovíme.
Wimmer byl nejlepší a alkohol mu k tomu pomáhal, ovšem za strašnou cenu.
Nejlepší je Ostrava!
http://www.youtube.com/watch?v=0YTfu8OYjYs
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.