Alessandro Volta

  Narodil se 19. února 1745 v Como, v Itálii, kde také 5. března 1827 zemřel. Je známý jako fyzik proslulý svými objevy v oboru elektřiny. Vynalezl např. třecí elektriku, elektrický článek nebo kondenzátor.

Narodil se jako sedmé a poslední dítě ve šlechtické rodině. Do sedmi let nemluvil, jeho okolí proto mělo obavy, že je slabomyslný. Přesto zvládl vystudovat jezuitskou kolej a své zpoždění dohnat. Poté ale místo dráhy duchovního přestoupil na královský seminář. V té době se začal zajímat o výzkum elektřiny. R. 1769 publikoval knihu O přitažlivé síle elektrického ohně a jevech s tím souvisejících, v níž zveřejnil hypotézu o souvislosti elektřiny a magnetismu. Přišel na ni ale už o šest let dříve, v pouhých osmnácti letech. V dalších letech sestavil a zdokonalil mnoho přístrojů pro své pokusy. Mezitím se stačil stát ředitelem lycea a r. 1774 profesorem fyziky na gymnáziu v Comu.

V letech 1775 – 1780 zkoumal složení vzduchu a na základě pokusů formuluje hypotézu o jeho složení ze dvou různých plynů. R. 1779 nastoupil na univerzitu v Pavii. Vrátil se tam opět k pokusům s elektřinou. Vynalezl kondenzátor a elektrometr, uvažoval o principech vzniku bouřek.

R. 1791 se dozvěděl o pokusech Luigi Galvaniho se žabími stehýnky, jejichž svaly stahují při dotyku kovovým skalpelem. Odhalilo. Že se nejedná o živočišnou elektřinu, ale o reakci kovů. R. 1779 sestrojil první elektrický článek – Voltův sloup. Sestavil také řadu kovů podle jejich elektrochemických potenciálů. R. 1794 se oženil a měl tři syny.

O svých výzkumech přednášel 20. března 1800 před Královskou společností v Londýně a 28. října 1801 v pařížském Institutu. Tam zaujal Napoleona Bonaparta, který jej podporoval, jmenoval hrabětem a r. 1809 italským senátorem. Ani poté, co byl Napoleon poražen, neupadl Volta v nemilost a až do r. 1819 byl ředitelem fakulty matematicky a fyziky univerzity v Pávii. Od r. 1823 byl po srdeční mrtvici prakticky hluchý a slepý.

Je po něm pojmenována jednotka elektrického napětí volt.

^{/růžetrnitá/}