Mons. Josef Veselý

Pohladit úsměvem 
a nasloucháním
léčit skryté rány

---

Být jako déšť
pro rozpukanou zem
Záchrannou oázou
pro poutníky na poušti
A jako duha na obloze
zvěstovat smír
všude tam
kde právě
klíčí svár

Josef Veselý se narodil 28. července 1929 ve Zlámance u Kroměříže.
V letech 1940 -1948 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poté nastoupil ke studiu na teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.  Studia a formaci ke kněžské službě  přerušila nejprve služba v PTP.
V roce 1961  byl zatčen, odsouzen na 13 let vězení a uvězněn v ostravské věznici, později ve Valdicích. Prožil tam přes 4 roky. Za mřížemi vznikají jeho první básně. Kněžské svěcení přijal 8. 12. 1962 za mřížemi tajně ve valdické věznici z  rukou biskupa Korce. Po propuštění své kněžství tajil a chodil do práce (Prefa, Vinné sklepy Kroměříž). Po dokončení teologických studií (1968-1970) nastoupil do duchovní správy v Ludgeřovicích, když po všech nejistotách dostal státní souhlas k výkonu duchovní služby. Deset let pak působil jako farář v Budišově nad Budišovkou. Do Opavy přišel v roce 1981. Nejdříve byl farářem v Opavě-Jaktaři (do r.1987) a pak v centru Opavy u Panny Marie, kde byl 18 let. 
V roce 2001 obdržel Mons. Josef Veselý cenu Petra Bezruče za celoživotní básnické dílo.
V roce 2005 odešel na odpočinek a působil jako rektor kostela Božského Srdce Páně v Opavě. Téhož roku mu bylo Českou biskupskou konferencí uděleno Děkovné uznání za duchovní literární činnost.
V den státního svátku 28. 10. 2009 propůjčil prezident republiky Václav Klaus Mons. Josefu Veselému Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva. Udělení toho to řádu Řád T. G. Masaryka podle vlastních slov při převzetí  dne 1. 2. 2010 považoval za satisfakci pro sebe i své souputníky, kteří hájili víru a vzdorovali komunistické totalitě s přesvědčením o potřebnosti takového počínání, aby je pak zmanipulované soudy označily za vlastizrádce.

Jaký měl osobní vztah ke všem vyznamenáním, jichž se mu dostalo v životě?
V jeho básni Na stejné lodi čteme:

Je dobré odložit
všechny tituly
už v předpalubí

pokorně přijmout
stejnokroj poznamenaných

Kapitánovi svěřit
bezvýhradně svou plavbu
na vlnách nejistot

Mít stále připraveny
bezpečné kotvy naděje

Za noci nepřehlédnout
výstražné světlo majáku

Přát dobro všem
a přání v srdci ukrytá
zalévat rosou milosti.

(ze stejnojmenné sbírky uveřejněné spolu s texty MUDr. Pavla Vodvářky Ph.D. po jeho pobytu na onkologické klinice)

Josef Veselý, věrný kněz Kristův, zemřel 5.2.2010 v nemocnici v Ostravě.

Vzpomínka na Mons. Josefa Veselého

S otcem Josefem jsem se seznámila v roce 1989 na dušičkové pouti na Svatém Hostýně. Tehdy mi bylo sedm let. V bazilice bylo hodně poutníků a veliká zima, proto mne má maminka zavedla do sakristie. Tam bylo teplo. Seděla jsem na malé židličce u kamen. Náhle se otevřely dveře a do sakristie vstoupil otec Josef. Už si přesně nevzpomínám, co mi řekl, ale na jeho úsměv a milý hlas nikdy nezapomenu. Od tohoto setkání letos uplyne 21 let. Z otce Josefa se stal opavský děkan. Jeho laskavý hlas, upřímný pohled a milý úsměv přiváděly mnohé na jeho mše svaté. Jeho kázání, v naší rodině označované „kázání ze života", si člověk odnášel domů a ještě dlouho z nich čerpal. Kdykoli mu člověk zatelefonoval nebo se zastavil u něho doma, vždy měl dveře i srdce otevřené dokořán, vždy měl čas, nikdy nikoho neodmítl.
Ačkoli sám měl velmi těžký život, nikdy nezanevřel na své nepřátele, nikdy si nepostěžoval, když zápasil s těžkou nemocí, nikdy nezoufal. Ba právě naopak. Do konce svého pozemského života nepřestával děkovat Bohu a Panně Marii.
Když jsem se v pátek 5. února dozvěděla o jeho smrti, mé oči se zalily slzami. Okamžitě se mi v mysli vybavilo to všechno, co pro mne a pro mou rodinu vykonal. Svému manželovi jsem řekla: „Tohoto člověka je škoda". On mi na to odpověděl: „Svůj úkol na zemi už splnil, proto ho Pán povolal. O důvod víc, proč se těšit do nebe." Rozhodla jsem se napsat do Cesty proto, že když jsem otce Josefa byla navštívit 14 dní před jeho smrtí, vzpomněl si právě na naše první setkání na Svatém Hostýně. A to jsem ani netušila, že toto naše setkání bude naším posledním tady na zemi. Do Otcova domu odešel člověk, který svůj život zasvětil službě Bohu a službě lidem.

Kateřina Pleváková

Člověk na sebe nalepí různé věci, a to utrpení z něho seškrabává takové ty zbytečné nánosy a člověk dojde k té podstatě. (Z rozhovoru, který s otcem Josefem vedl Libor Rösner).

Zdroj: www.doo.cz
Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě
Na jedné lodi, Josef Veselý, Pavel Vodvářka, vydali: Nadace proti rakovině Ostrava a Masarykův onkologický ústav Brno