„Rozhodli jsme se letět na Měsíc." Tato slova pronesl prezident J.F. Kennedy 12. září 1962 při ohlášení programu se záměrem dosáhnout přistání člověka na Měsíci.
Přes všechno, co ovlivnilo rozhodnutí o uskutečnění cesty člověka na Měsíc (studená válka, snaha předehnat Sovětský svaz v kosmickém programu), lze si zde položit otázku pro svůj život. Zda se nebojím přijmout výzvy k uskutečnění náročných úkolů, toho povolání, které určí celý můj život. A zda mám dostatek vytrvalosti, abych po malých krůčcích v trpělivé činnosti dosáhl cíle.
O 7 let později, 20. července 1969 ve 20:17:40 UTC, přistál lunární model Eagle (Orel) se dvěma muži (N. Armstrong a E. Aldrin) na povrchu Měsíce na místě s názvem Mare Tranquillitatis (Moře klidu). Třetí člen posádky M. Collins zůstal jako pilot velitelského modulu Columbia na oběžné dráze Měsíce.
Zůstat krok před zaslíbenou zemí... Jako Mojžíš kdysi, když vedl izraelský národ do země Kenaán...
Jako horolezec dva kroky od vrcholu...
Je těžké spatřit cíl a nedosáhnout ho. Ale neznamená to životní prohru, protože všechny naše lidské cíle jsou zaměřeny k většímu cíli.
Krátce po přistání, předtím než začala příprava na „procházku" po povrchu, Aldrin odvysílal - „Tady je pilot lunárního modulu. Rád bych využil tuto příležitost, abych požádal všechny, kteří poslouchají, ať je to kdokoliv a kdekoliv, aby se na chvíli zastavili a zamysleli nad událostmi posledních hodin a každý svým způsobem vzdal dík." Potom v soukromí slavil bohoslužbu díkůvzdání. V té době se NASA stále soudila s Madalyn Murray O'Hairovou, která protestovala proti tomu, že posádka Apolla 8 při obletu Měsíce četla z knihy Genesis, což znamenalo, že kosmonauti se nezdrželi náboženských aktivit ve vesmíru.
Je to jeden z důkazů pýchy lidtsva, že popírá Boha, Stvořitele všeho viditelného i neviditelného. A je to zároveň příběh, který každému z nás klade otázku, zda osobně budeme dávat Bohu to, co mu náleží: chválu a dík za všechny dary, kterými nás obdaroval ve své svobodném láskyplném rozhodnutí. Ne my jsme si vyvolili jeho, ale on si nás zamiloval...
"Je to malý krůček pro člověk a velký skok pro lidstvo" pronesl Neil Armstrong památná slova, když jako první člověk vstoupil na půdu Měsíce.
Po návratu do lunárního modulu odpočíval při tónech Dvořákovy symfonie Novosvětská...
Člověk dokázal velkou věc. Ale stal se svět lepším? Po 41letech od přistání člověka na Měsíci si musíme klást stále tuto otázku. Svět se mění. Jak se bude měnit dál, záleží na každém mém malém kroku dobra, mém osobním vítězství v naplnění životního poslání.
Sledovat starou událost přistání člověka na Měsíci můžete zde a můžete žasnout nad tím, co dokázali lidé s tehdejší technikou. Procházka po lunárním povrchu byla vyvrcholením heroického a zároveň riskantního podniku, na kterém se kromě samotných astronautů podílely desítky tisíc jiných lidí. Odehrála se v době logaritmických tabulek a posuvných pravítek, palubní počítač měl menší kapacitu než dnešní pračky.
A nezapomeňte žasnout nad tím, že každý člověk byl vykoupen skrze vtěleného Božího Syna a každý je povolán k důstojnosti Božího dítěte. Že život každého člověka se může skrze oběť Kříže změnit z chaosu hříchu v "kosmos". Ne pouze dva vyvolení...
http://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_8
http://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_11
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.