Josef Petr Ondok, CFSsS

se narodil 2. září 1926 v Mydlovarech.

Byl římskokatolický kněz, řeholník Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti („petrínů"), docent teologické a biologické fakulty Jihočeské univerzity, ceněný autor přírodovědeckých, filosofických a teologických prací a oblíbený profesor.
Vystudoval Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích, po maturitě studoval teologii a filosofii v Brně. V 18 letech byl přijat do Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti a přijal řeholní jméno Petr. Po nástupu komunistického režimu v Československu byl tajně vysvěcen na kněze biskupem Kajetánem Matouškem 21. června 1951.
21. září 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k 17 letům vězení. Záminkou k jeho zatčení a odsouzení na sedmnáct let žaláře v procesu „Bárta a spol." byla pro tehdejší komunistickou justici dvě „provinění": účast na hnutí katolické akademické mládeže a vysvěcení na kněze. Podle tehdejších „soudců" to stačilo, aby mu „přišili" velezradu a špionáž ve prospěch Vatikánu. Vězněn byl 12 let. Byla to tvrdá škola kříže ve vězeních na Mírově (1 rok); pak v Jáchymově na nechvalně známém táboře „L" s jeho proslulou „věží smrti" na drcení radioaktivní uranové rudy, kde pracoval něco přes 4 roky bez patřičné zdravotní ochrany (což se neblaze zapsalo do jeho zdraví); pak v Leopoldově (4 roky) a nakonec ve Valdicích. Podmínečné propuštění přišlo roku 1963 s podmínkou, že musí jako stavební přidavač pracovat v JZD Mydlovary, jež se muselo zaručit za jeho „společenskou převýchovu".
Až do roku 1989 byl stále sledován agenty StB, do jeho bytu byl tajně umístěn policejní odposlech.
V roce 1968 byl rehabilitován a mohl dokončit studia. V roce 1969 získal doktorát z logiky (práce Interogativní logika). Poté působil krátce jako výpomocný kněz, pak jako správce kostela Panny Marie Růžencové v Českých Budějovicích (v klášteře kongregace petrínů) a současně pracoval jako odborný a vědecký pracovník v třeboňském oddělení Botanického ústavu ČSAV (1969-1991), kde se zabýval aplikací matematického modelování a systémové analýzy pro ekologické procesy. Účastnil se mnoha mezinárodních odborných seminářů. Státní moc mu opět odňala souhlas k vykonávání duchovní služby. Tajně vykonával po rodinách a mezi mládeží pastorační činnost.
Po pádu komunistického režimu přednášel (1991 - 2003) na Jihočeské univerzitě na katedře filosofie Teologické fakulty etiku a filosofii a dále působil na Biologické fakultě Jihočeské univerzity. Habilitoval v oboru ekologie.

Zemřel 19. srpna 2003 v Českých Budějovicích.

Metafyzicky nejnáročnějším Ondokovým dílem je jeho kniha „Důkaz nebo hypotéza Boha? Historické a epistemologické úvahy o dokazování teismu" (1998). Důvěrně znal jak experimentální metody přírodovědeckého výzkumu, tak i moderní postupy logického vyplývání a sémantické analýzy filosofie jazyka. Tato „obojživelnost" proto dává zcela zvláštní váhu jeho závěru, že hypotéza Boha jako vysvětlení časového vzniku světa i jako vysvětlení jeho zákonitosti je racionálnější než alternativa světa, který stvořil sám sebe, nebo alternativa věčného světa nebo alternativa světa, ve kterém místo zákonitosti vládne náhoda.

Ondokovo srdce mluví z vlastního, nejosobnějšího pokladu, získaného ať už jako dar, anebo jako jeho osobní zpracování zkušeností nabytých na pouti životem, ve dvou jedinečných knížkách z křesťanské spirituality, které on sám považoval za důležité: „Bereme smích vážně?" (2000) a „Čmelák asketický (Bombus asceticus). Úvahy o křesťanské spiritualitě" (2004). J.P. Ondok v nich vytváří novou, vysoce originální a zároveň ve víře církve hluboce zakotvenou teologii spirituality.

Neméně důležitá stránka jeho literárního díla jsou vzpomínky, především z let pobytu v komunistických věznicích. Ty nabývají v jeho podání hodnoty opravdového svědectví. Jejich útržky vyšly už v rozhovoru s Jiřím Hanušem pod názvem „K čemu je užitečný štír" ve sborníku rozhovorů „Mezi tradicí a reformou". Ale v otřesné plnosti vyšly s názvem „Muklovský Vatikán". Tato kniha je příspěvkem k tomu, co bychom mohli nazvat „Historií těžkých protivenství církve české ve 20. století". Vypovídá totiž o lidských existencích v situaci krajní zátěže, v níž je napřimuje jejich křesťanská víra ve smysluplnost zdánlivě nesmyslného utrpení. Byla to proto asi právě tato jeho krajně bolestná zkušenost, která jeho srdce rozšířila tak, že měl milosrdné pochopení pro lidská selhání, posílila tak, že byl vzorem trpělivosti, s níž snášel svůj neduh zapříčiněný vězněním, a prohloubila tak, že byl mužem pravé a nelíčené pokory, kterou přímo vyzařoval.

Zdroje: http://zivotopis.osobnosti.cz/josef-petr-ondok.php
http://www.teologicketexty.cz/casopis/2004-1/Josef-Petr-Ondok-ucitel-a-svedek.html

Medailon vzpomínek na kněze Kristova Josefa Petra Ondoka si  můžete přečíst zde.

Rozhovor s ním lze najít na stránkách politických vězňů.

Některé jeho promluvy jsou na stránkách Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti.