se narodil 27. října 1913 v Prostějově.
Po absolvování klasického gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce 1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset let.
V roce 1945 dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie na Vysoké škole chemicko-technologické a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii (1952-1958). Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických závodech v Žilině.
Od r. 1958 pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd. Střet profesora Wichterle s komunistickou mocí následoval po roce 1968, kdy byl na základě svých postojů (Wichterle se postupně zapojil do politického dění a stal jedním z iniciátorů manifestu Dva tisíce slov).zbaven místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie. Dále pracoval jako řadový vědecký pracovník a jeho jméno se nesmělo objevit ani na tablu profesorů, kteří na VŠCHT a jejích předchůdkyních působili.
V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl jmenován čestným předsedou České akademie věd.
Nejznámějším přínosem mezi desítkami jiných pro rozvoj vědy a lidský život jsou bezesporu kontaktní gelové čočky. Rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky proto provedl profesor Wichterle doma. Na vánoce 1961 si sestavil pomocí dětské kovové stavebnice Merkur první prototyp odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola, zapojeným na zvonkový transformátor. Na něm odlil první čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Za několik let se tento sen o nápravě oční vady, který poprvé popsal v roce 1508 Leonardo da Vinci a který k realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozšířil do celého světa. Dnes užívá kontaktní čočky, které lze rychle a jednoduše aplikovat, asi 100 000 000 obyvatel naší planety.
Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998 na Stražisku, jeho hrob najdete na Městském hřbitově v Prostějově.
V roce 1993 byla jedna z planetek naší sluneční soustavy pojmenována na jeho počest jeho přimením - Wichterle.
Nechme se inspirovat pro život jeho citátem věnovaným organické chemii:
"Projde-li někdo džunglí jednou, poznal jen jednu její cestu, nikoliv celou džungli. Teprve tehdy může říci, že se v ní vyzná, když svůj výzkum opakoval mnohokrát a po mnoha různých cestách. Také organická chemie je džunglí, kterou vedou sice výtečné, dobře schůdné a poučné cesty, ale žádná z nich není taková, aby sama o sobě stačila. Kdo chce být v organické chemii doma, musí jí proniknout křížem krážem a nesmí se zaleknout ani cest, které nejsou ještě dobře prošlapány".
Snad se nenecháme odradit džunglí života... a přispějeme k plnějšímu životu lidí na světě jako profesor Wichterle.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.