Neil Young

dnes slaví 65 let života.

K narozeninám si trochu předčasně, koncem září, nadělil experimentální album Le Noise. Vyzbrojen jen elektrickou kytarou a zpětnou vazbou rozehrává na něm Young nahé emoce stárnoucího muže, jehož přátelé umírají jeden za druhým.
Young se pustil do zvukového dobrodružství. Tentokrát přijal pozvání producenta Daniela Lanoise (U2, Bob Dylan, Peter Gabriel) a v jeho domácím studiu v Los Angeles natočil minimalistické album nazvané Le Noise.
Le Noise: osm skladeb, z toho dvě akustické, žádná rytmika, jen Neil, kytara a hlas.  Nechat na desce jen intuitivní kytarovou hru a Youngův hlas je geniálně jednoduché řešení.

Cesta bez konce
Křehké melodie Lanois balí do tvrdých ozvěn a efektů a tak evokují destrukci dávných ideálů a pozvolný rozpad života... S pochopením pro Youngovu hudbu zlehka moduluje Youngův zpěv i zvuk kytar, násobí ozvěny a dozvuky. Digitálně přidává oktávy a alikvoty, chytá tóny do smyček... Vystačí si však, jak sám říká, s "krásnou prací natáčení jednoho chlápka s kytarou", bez počítačových programů a samplů přidaných z jiných zdrojů. Stále jde o živou nahrávku, využívající pouze zvukové efekty jako hall, delay či oktavér.

Až na kost
„Ztratil jsem pár lidí, s nimiž jsem šel světem," zpívá Young hned v úvodní písni "Walk with me“ nechává tak zaznít temný tón vzpomínek na parťáky, kteří zemřeli v letošním roce (filmař Larry Johnson a spoluhráč Ben Keith).  Mimochodem on sám smrti utekl před pěti lety, jen o fous, když mu lékaři narychlo operovali výduť mozkové tepny.
„Ani nevím, jak je možné, že tu ještě stojím a žiju svůj život. Jsem vděčný za své děti a svoji věrnou ženu“ (skladba The Hitchhiker) V této skladbě také vyznává, že jeho život byl „zbytečně plný špatných drog a špatných rozhodnutí"
Nekompromisní (avšak méně zvukově radikální) je vyrovnávání s minulostí v Love & War, kde se zase zpovídá ze svých „hříchů" v lásce i politických názorech.
Neil Young podporoval Richarda Nixona, Ronalda Reagana i Rosse Perota a bojoval proti potratům; v posledních letech se hlásí k demokratické straně a zviditelňuje ekologickou politiku. „Řekl jsem hodně věcí, které nemůžu vzít zpátky, a ani nevím, jestli vůbec chci," přiznává a dodává: „Zpíval jsem pro spravedlnost a někdy jsem šlápl vedle, ale i dál budu zpívat o lásce a válce."

Ve věku, v němž se obvykle chodí do důchodu, dokázal skloubit Neil Young  zkušenosti krystalizované v uhrančivých melodiích s neobvyklými zvukovými experimenty. Cesta po krajině hudební svobody pokračuje.

A ještě jedna ochutnávka: Angry World

Udělejte si hezký večer (40 min):  The Film Le Noise

Něco o životě a tvorbě
Neil strávil své mládí v malém městečku Omemee v Ontariu, 130 km severně od Toronta. Už jako dítěti byla Youngovi diagnostikována cukrovka a kvůli obrně, prodělané v šesti letech, měl oslabenou levou polovinu těla; dodnes na jednu nohu mírně kulhá. Od malička věděl, co to znamená být vykořeněný, protože jejich rodina cestovala všude, kam je zavedla kariéra jejich otce novináře. Když bylo Youngovi 12 let, jeho rodiče se rozvedli a on se se svou matkou vrátil do rodinného domu ve Winnipegu, kde začala jeho kariéra hudebníka.

Young za své hudební kariéry experimentoval s různými hudebními styly, včetně swingu, jazzu, rockabilly, blues a elektronické hudby, jeho nejznámější díla však náleží do dvou stylů: folkově akustického rocku a elektrikou nabitého hard rocku . V pozdějších letech začal Young přebírat novější styly hudby jako industrial, alternative country a grunge, v němž prohloubil svůj vlastní styl hry, což mu přineslo titul "Kmotr grunge".

Young režíroval (nebo spolurežíroval) několik filmů pod pseudonymem Bernard Shakey, včetně Journey Through the Past (1973), Rust Never Sleeps (1979), Human Highway (1982), a Greendale (2003)

Zdroje:
http://www.freemusic.cz/clanky/17342-neil-young-le-noise.html
http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=678643
http://cs.wikipedia.org/wiki/Neil_Young