Casti connubii

je encyklika, kterou 31. prosince 1930 vydal papež Pius XI.

Shrnul v ní celou dosavadní nauku o manželství. Bývala označována za "živý, naší době přizpůsobený komentář rozhodnutí Tridentského koncilu". Encyklika potvrzuje ustanovení i obnovení manželství Bohem, jeho trvalost, nerozlučitelnost, jednotu a stálost, jež "pocházejí od Boha, jeho Tvůrce".
Zaznívají v ní však také nové myšlenky, zejména v souvislosti se svobodou lidské vůle:
"Ačkoli je manželství podle své přirozenosti Božím ustanovením, má na něm významný podíl i lidská vůle. ... Manželství ...nevznikne jinak, než na základě dobrovolného souhlasu obou snoubenců. Tento dobrovolný akt vůle, kterým obě strany navzájem odevzdávají a přijímají práva a povinnosti manželství, je k uzavření opravdového manželství tak nutný, že ho nemůže nahradit žádná lidská moc." (Dz 3701) Je zdůrazněno, že ona svoboda je vůči volbě uzavřít manželství, nikoli vůči podstatě instituce manželství, která je daností od Stvořitele.

Encyklika přináší i některá zpřesnění dosavadní nauky o křesťanském manželství. Na prvním místě zdůrazňuje "bonum prolis" (dobro zplození a výchovy dětí) nejen jako prostředek spoluúčasti "v díle šíření života" (Dz 3704), ale též k růstu Kristova království na zemi. "Křesťanští rodiče jsou povinni pochopit i to, že jejich úkolem není pouze šíření a zachování lidského rodu na zemi, dokonce ani vychovávání jakýchsi ctitelů pravého Boha, ale rození dětí pro církev Kristovu." (Dz 3705)

"Bonum fidei" (dobro víry, dorbo věřících) je druhým dobrem, o němž hovoří už svatý Augustin, je zachováním věrnosti partnerovi, jež zahrnuje požadavek, "aby to, co vzchází z této smlouvy na základě Božího zákona, a co náleží jedině druhému partnerovi, mu nebylo odpíráno, anebo dovoleno někomu jinému. ...Proto věrnost především vyžaduje dokonalou jednotu manželství." (Dz 3706) Pak ovšem zazní, v porovnání s kán. 7. Koncilu tridentského, zásadně zpřísňující a jednoznačná slova: "Ačkoli Bůh, jako nejvyšší zákonodárce, později na určitý čas tento prvotní zákon (rozuměj věrnosti) uvolnil (relaxavit), je bez veškerých pochybností, že je Zákon evangelií v úplnosti navrátil (ex integro restituerit) v tuto prvotní dokonalou jednotu a zrušil (abrogaverit) všechny výjimky. To ukazují Kristova slova a neměnný postup církve v teorii i praxi." (Dz 3706)

"Bonum sacramenti" (dobro svátosti) je v Casti connubii označeno za korunu manželství. Označuje nerozlučitelnost, posvěcení a povznesení manželství do nadpřirozeného řádu milosti. V odvolání na verš "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" (Mt 19,6), zdůrazňuje skutečnost, že řád manželství nepodléhá lidské dohodě, ale Božímu zákonu, "jehož jediným strážcem a tlumočníkem je Kristova církev". (Dz 3712)

Zároveň však zmiňuje výjimky v manželství mezi nevěřícími a v manželství nenaplněném. Slavnostním tónem se deklaruje: "Žádná moc pod žádnou záminkou nemůže mít vliv na uzavřené a naplněné křesťanské manželství." (Dz 3712) S opětovným poukazem na list Efezanům (Ef 5,32), zdůrazňujícím manželství jako tajemné zjevení lásky Kristovy k církvi ve světě, se praví: "Tato jednota nemůže být nikdy porušena, dokud bude žít Kristus a skrze něho církev." (Dz 3712) "Bonum sacramenti" samo v sobě, kromě nerozlučitelné stálosti, obsahuje "mnohem větší hodnoty, vyjádřené trefně slovem: svátost." (Dz 3713) Platně vyjádřený manželský souhlas je tedy zároveň znamením přistupující vnitřní Boží milosti, "takže nemůže existovat pravé manželství mezi pokřtěnými, jež by nebylo samo sebou svátostí". (Dz 3713)

V dalších úvahách se Casti connubii zamýšlí nad tehdejším stavem ve společnosti, pranýřuje zlo rozvodů, zvažuje jeho příčiny v lidském hříchu, vnějších podmínkách, individualismu a dokonce mluví o "šílenství", které se protiví Božímu zákonu. (Dz 3713)

Encyklika papeže Pia XI. Casti connubii z roku 1930 byla nadlouho jediným úplným shrnujícím vyjádřením církevní autority k oblasti manželství. Navíc je tento dokument velmi blízký právní řeči, uplatněné v kanonickém právu. Vývoj se sice nezastavil, ale Casti connubii se stalo východiskem mnohých současných úvah a učení o manželství.

Encyklika Casti connubii, jejíž text najdete zde (velmi doporučuji přečíst), navázala na encykliku Lva XIII. Arcanum, a na ni zase navazuje jednak encyklika papeže Pavla VI. Humanae vitae a encykliky Jana Pavla II. Familiaris consortio a Evangelium vitae.

Nemůžeme vynechat reflexi současného stavu manželství v dokumentu Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes (čl. 47-52), kterou si můžete přiblížit v pohledu P. Jindřicha Šrajera, SDB.

Zdroj: http://pastorace.cz /publikace "Manželství od snů k realitě" (P.ThDr. Michael Slavík)/