Janusz Stanislaw Pasierb

se narodil 7. ledna 1929 v učitelské rodině v obci Lubawa.

Dětství prožil v letech Tczewie, roky okupace pak v Żabnie u Tarnówa. Po střední škole v roce 1947 začal studovat  filozofii a teologii v semináři v Pelplinu, kde absolvoval v roce 1952. Po kněžském svěcení však pokračoval ve studiu na Katolické teologické akademii ve Varšavě, nastoupil na Jagellonskou univerzitu a posléze byl poslán na studia do Říma, kde studoval archeologii. Neměli bychom opomenout jeho studia na univerzitě ve Fribourgu, kde studoval sakrální umění, polskou filologii, archeologii, historii, kulturu a patristiku.
V roce 1957 získal doktorát z teologie, v roce 1962 doktorát z archeologie a v roce 1964 se habilitoval na Fakultě historie Varšavské univerzity. V roce 1972 se stal docentem a v roce 1982 nakonec dosáhl titulu profesora.
Byl profesorem na Katolické teologické akademii a přednášel také na jiných vysokých školách v Polsku  i v zahraničí. Byl členem několika vědeckých společností a redakce časopisů. Jako básník debutoval v roce 1971 na stránkách  "Tygodniku powszechnego“. Jeho dílo čítá několik set publikací, včetně sedmi zveřejněných svazků esejů a třinácti básnických sbírek. V roce 1982 obdržel čestný titul prelát Jeho Svatosti, v roce 1990 Rytířský kříž polského obrození. V roce 1991 obdržel titul čestného občana města Tczew, s nímž byl jeho život bezprostředně spjat.
Zemřel před sedmi lety, 15. prosince 1993, ve Varšavě a byl pohřben v Pelplinu.

Zdroj: http://pl.wikipedia.org/wiki/Janusz_Pasierb
http://januszpasierb.eu/strona?a=18&id_kat=9

Co se týče propustnosti světla, ideální je čiré sklo (...). Ale krásnější je světlo, když projde různobarevnou vitráží. A tak je to také s námi. Skrze naši osobnost, skrze naše tělo a krev, musí prosvítat světlo Boží! Nejde pouze o (nějaké) svědectví našeho života.
Již v řeči by měly být zahrnuty prvek svědectví: mé zaujetí, má angažovanost, mé ztotožnění s tím, co říkám. (...)
Je to prožitek, přesvědčení, zkušenost. Lidi opravdu zajímá, co tvé slovo znamená pro tebe samotného!  Jestli něco pouze odříkáváš, nebo tomu opravdu věříš? Jak to vypadá ve tvém životě? Zda je to pro tebe problém? Jestli to něco znamená pro tebe osobně?
(Jeżeli chodzi o przepuszczanie światła, ideałem jest czysta szyba (...). Ale piękniejsze jest światło, gdy przechodzi przez różnokolorowy witraż: i tak właśnie przez nas samych, przez naszą osobowość, przez nasze ciało i krew musi przeświecać światło Boże! Nie idzie tu tylko o świadectwo naszego życia. Już w samym głoszeniu powinien być zawarty element świadectwa: moja pasja, moje zaangażowanie, moje przejęcie się tym, co mówię. (...) Istotne jest przekonanie, przeświadczenie, przeżywanie. Ludzie są naprawdę ciekawi tego, co to znaczy dla ciebie, który mówisz! Czy tylko recytujesz, czy naprawdę w to wierzysz? Jak to wygląda w twoim życiu? Czy jest to dla ciebie problem? Czy to coś znaczy dla ciebie osobiście?)