Louis Braille

se narodil 4. ledna 1809 v Coupvray poblíž Paříže.

Jeho otec byl sedlář. V jeho dílně si tříletý Louis poranil sedlářským nožem oko tak nešťastně, že se již nedalo zachránit. Infekce však přivodila také onemocnění druhého oka a připravila chlapce o zrak zcela. Jako desetiletý byl přijat do Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Louis Braille se nejen výborně učil, ale byl také manuálně zručný a hudebně nadaný (hrál na klavír, varhany a violu).
V letech 1824 - 1827 zastával funkci pomocníka mistra v dílně na zhotovování domácích střevíců. V letech 1827 a 1828 mu byla svěřena skupina žáků k liternímu vyučování. Roku 1828 byl jmenován pomocným učitelem čili korepetitorem, jak tuto funkci nazýval organizační řád ústavu.
Počátkem třicátých let byl Braille jmenován řádným učitelem ústavu s měsíčním platem 25 franků. Vyučoval gramatiku, algebru, aritmetiku, hru na klavír i violoncello.
Budova ústavu byla vlhká, mnoho chovanců trpělo křivicí a tuberkulózou.
Roku 1835 se objevily první příznaky tuberkulózy plic také u Louise Brailla. V roce 1840 pokročila jeho choroba do té míry, že musel být zproštěn literního vyučování a bylo mu ponecháno jen vyučování na hudební nástroje. Roku 1842 musel být uvolněn z veškerého vyučování. Ministerstvo Braillovi povolilo další pobyt v ústavu, aby se zde mohl léčit. Varhanické místo v kostele Saint Nicolas des Champes však zastával i nadále. Později přešel k lazaristům, kde působil až do prosince 1851. V noci ze 4. na 5. prosince dostal těžký záchvat chrlení krve a dne 6. ledna 1852 zemřel. Byl pohřben 10. ledna 1852 ve svém rodišti.

Braillovo bodové písmo
Šlechtic a dělostřelecký důstojník Charles Barbier del Serre nabídl ředitelství Národního ústavu pro mladé slepce původně tajné a rychlé písmo pro noční čtení určené k vojenským účelům. Bylo založeno na dvanácti bodech a v té době se již nepoužívalo. Tímto písmem byla v roce 1827 vytištěna pro nevidomé kniha anekdot. Barbierovo písmo bylo přijato chovanci celkem příznivě, protože se jim četlo lépe než do té doby používaná vypouklá latinka. Braillův původní záměr byl jen pracovat na zdokonalení Barbierova písma. První upravenou soustavu připravil Louis Braill v roce 1825, tedy v době, kdy mu bylo teprve šestnáct let. Zveřejnil ji roku 1829 ve dvaatřicetistránkové brožuře, tištěné vypouklou latinkou pod názvem "Způsob psaní slov, hudby a chrámového zpěvu pomocí bodů k užívání slepci, pro které jej vytvořil Louis Braille, korepetitor Národního ústavu pro mladé slepce". Abecedu Louise Brailla přijali jeho spolužáci nadšeně, ale učitelé k ní měli značné výhrady. Zdálo se jim, že bodové písmo staví další bariéru mezi vidomé a nevidomé. Roku 1830 bylo žákům povoleno používání tohoto písma při psaní písemných úkolů. Vyskytla se i období, kdy bylo Braillovo písmo zcela zakázáno.
V druhém vydání Braillovy brožury z roku 1837 nabývá jeho abeceda současné podoby, používá systém šesti bodů a obsahuje doplněný sytém zápisu matematických symbolů (Nemeth Braille) a zápis hudby (Braille music code).
Braille počítal s mezinárodním uplatněním své soustavy, protože jeho brožura z r.1837 obsahuje francouzsky, anglicky, německy, italsky, španělsky a latinsky text modlitby Otče náš. Později bylo Braillovo písmo upraveno i pro jazyky, které nemají hláskové abecedy, jako pro japonštinu a čínštinu.
Je pozoruhodné, že Braillovo písmo „si rozumí“ i se současnou počítačovou technikou a tato kombinace výrazným způsobem rozšiřuje a zefektivňuje přístup nevidomých k informacím.

Braillův rodný dům byl přeměněn v muzeum. Roku 1952 - u příležitosti stého výročí úmrtí Louise Brailla - byly jeho ostatky převezeny do Paříže a slavnostně uloženy v Panteonu. V roce 1975 připomnělo UNESCO a Světová rada pro dobro slepců velkoryse 150. výročí vzniku Braillova písma.

Zdroj: http://www.sons.cz/louis-braille.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_Braille