Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a Panny Marie

23. 5. 2011 0:00
Rubrika: osobnosti

23. května 1950 byl v Pankrácké věznici popraven Stanislav Broj.


 

Tento statečný muž se narodil 28. září 1901 v obci Volduchy, nedaleko Rokycan. Byl zemědělec, sedlák. Jeho statek měl 17 hektarů půdy. Stanislav Broj s rodinou (manželka Hana, synové Jan a Jiří, dcera Bohumila) byl praktikujícím katolíkem. V meziválečném období nebyl lidovec, byl členem agrární strany. Za války se Stanislav Broj účastnil odboje, na statku schovával některé věci patřící českým parašutistům, podle Jana Broje nedošlo k jeho zatčení jedině proto, že jeden odbojář na Rokycansku stačil před svým zatčením spálit seznam spolupracovníků odboje. „Otec jako zemědělec silně podporoval rodiny, které měly někoho z rodiny zatčeného. Zásobování obyvatelstva neslo s sebou určitá rizika. Tato rizika otec podstoupil, neboť byl té křesťanské zásady, že nesmí národ trpět, strádat nedostatkem potravin.“(Jan Broj, syn)
Za situace, kdy byly povoleny jen čtyři strany sdružené v Národní frontě, Stanislav Broj vstoupil do Československé strany lidové. V roce 1946 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Jako poslanec patřil k nejvýraznějším odpůrcům komunistů a vedl dlouhý a těžký boj proti komunistické zemědělské reformě. Tím, že veřejně deklaroval odpor ke kolektivizaci, byl trnem v oku komunistické mašinérii.
"Čeští sedláci, scházíte se, abyste se probudili a probudili pravou selskou lásku k české hroudě. Vzpomeňte na pole, posvěcená šlápotami vašich otců, prací celých pokolení. Ta pole nám budou zachována a svoje práva a zájmy si uhájíme. Robota se opakovat nebude. I z moderní roboty si pomůžeme sami. Jen když dáme najevo, že nemáme strach. Hospodáři, volám k vám jako představitel českých zemědělců. Jsme vázáni našim potomkům za udržení brázd, které oséváme. Povstaňte, čeští sedláci, napřimte hřbety, jednotností zachováme své děti, grunty a poklad nejdražší, svobodu v Československé republice, Masarykově a Benešově republice."(in Pavel Löffelmann: Stanislav Broj, obhájce venkova)
Stanislav Broj byl zatčen v létě 1948. V prosinci 1948 byl odsouzen k pěti letům těžkého žaláře za pomoc dvěma bývalým poslancům při útěku přes státní hranice. Byl vězněn na pražském Pankráci a plzeňských Borech.
Jako odsouzený člověk ve vězení v plzeňských Borech byl v květnu 1950 obžalován z toho, že se spolupodílel, že byl dokonce hlavní osobou, která měla vytvořit převrat ve věznici. V tomto vykonstruovaném procesu (jak se ukazuje z archivních spisů ministerstva vnitra měl sloužit jako odstrašující exemplární případ - poslechněte si pořad Borské povstání z 22.10.2006 na Radiu Česko) byl odsouzen k smrti.
Jeho syn, Jan, na to vzpomíná: „My jsme jako rodina dostali telegram 22. května večer asi v sedm hodin, že otec měl poslední přání rozloučit se s rodinou. Vzhledem k tomu, že v padesátém roce ve vsi žádné auto nebylo, bylo to brzy po válce, muselo se rychle do Rokycan a tam shánět taxíka, který by nás dovezl do Prahy. Jely jsme tam děti a maminka a stavěly jsme se pro strýce – faráře, který sloužil na Žižkově u svaté Anny, a jeli jsme všichni společně na Pankrác. Dostali jsme se tam kolem druhé v noci. Nebylo to příjemné a měli jsme povoleno dvacet minut na rozloučení. Otec byl v malé kobce, ve dveřích dvoumetrový stůl. takže jsme se nemohli ani políbit, ani podat ruku, nic.“
S pohnutím zní i vzpomínka na otcova poslední slova, která pronesl pod šibenicí.
„Člověk, i kdyby byl ze železa, tak nemůže pochopit, že zdravý člověk ve věku 49 let, který se snažil pro lidi dělat jenom dobro, musel takovýmto způsobem odejít ze světa.“
„Jeho poslední slova pod šibenicí byla, že odevzdává děti a ženu Panně Marii, že nikomu neublížil a že umírá jen proto, že chtěl mít svobodného sedláka na svobodné půdě a že on taky bude. To byla jeho poslední slova.“
Své soudce, kteří ho poslali nespravedlivě na smrt, předal božímu soudu, a potom s božím jménem na rtech zemřel. V oficiálním záznamu byla poslední slova zaznamenána.
"Chci jen prosit Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Vím, že umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni také budou!“ (odmlka) „Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také! Nechť žije svobodné Československo!“

Když se Stanislav Broj loučil s bratrem Eduardem, tak jeho bratr zkolaboval.
„Byl tam dvoumetrový stůl, takže se nemohlo podat si ruce, políbit se. Jenom otec koukal a pozoroval. Prakticky to bylo ke konci návštěvy, já sám jsem strýce vzal na záda a odnesl ho z té chodby ven na nádvoří. Na nádvoří jsme ho trošku dali dohromady. Prostě to nervově neunesl. To se stalo při poslední návštěvě o půl druhé v noci z 22. na 23. května.“
Pan Stanislav Broj nemohl podat ani ruku svým nejbližším, jediné, co mu po dlouhém prošení a žádostech bylo dovoleno, že směl svým dětem udělat křížek.
23.5.1950 v pět hodin ráno se v kostele sv. Anny na pražském Žižkově rozezněl zvon. To Eduard Broj zvonil hrana svému bratru Stanislavovi, který byl v tu hodinu popraven...
Během několika dnů musel opustit Prahu. O státní souhlas s výkonem kněžského povolání nepřišel, souzen také nebyl, po zbytek života pak sloužil jako kněz ve východních Čechách.

Zdroj: http://www.pametnaroda.cz/data/witness/263/recording/160-transcript.html
http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/57906/49104 http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Broj

Jan Broj dodává: „Když byl pod šibenicí, tak se neloučil jen se svou Hančí a svými dětmi. Když říká: ,Pojďte sem, robátka moje malá. Bůh vám dopřej, abyste se dožíli toho, za co umírá váš táta.‘ On se neloučil jenom s tou rodinou, ale i s tím lidem. On jim dokázal vmést do tváře: ,Lide můj, toť smutná je pro tě věc, avšak dobře, proč byl si hnůj a skláněl svoji plec.‘ To je ono, všichni koukali přes hradbu, ale nikdo nepřiložil ani prst k tomu, aby nějakým způsobem pomohl. To je ten lidský hnůj, to je třeba, aby ten jsme si vykydali sami mezi sebou.“

Sdílet

Komentáře

prig jj - rodák z Volduch za kopcem...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka