První den nepřetržité střízlivosti doktora Boba

10. 6. 2011 0:00
Rubrika: události

Společenství Anonymních alkoholiků bylo založeno ve Spojených státech.


Inciátorem byl makléř Bill W. (William Wilson Griffith). Druhým spoluzakladatelem byl Dr. Bob (Robert Smith Holbrook). Jeho první den nepřetržité střízlivosti, 10. červen 1935, se považuje za symbolické datum zrodu hnutí AA.
Anonymní alkoholici je společenství mužů a žen, kteří se navzájem dělí o své zkušenosti, síly a naděje, aby mohli řešit svůj společný problém a pomáhat ostatním uzdravovat se z alkoholismu. Jedinou podmínkou pro členství je přání přestat pít. Nejsou tu žádné povinné poplatky; jsme soběstační díky vlastním dobrovolným příspěvkům. AA není spojeno s žádnou sektou, církví, politickou organizací či jakoukoliv jinou institucí; nepřeje si zaplést se do jakékoli rozepře, ani nepodporuje, ale ani neodporuje žádným programům. Naším prvořadým cílem je zůstat střízliví a pomáhat ke střízlivosti jiným alkoholikům.
http://www.anonymnialkoholici.cz/

 

Kořeny organizace hnutí jsou v Oxfordských skupinách. Po odpojení od nich kolem roku 1938, kdy se již setkali 3 (ještě bezejmenné) skupiny, účastníci se rozhodl napsat o své zkušenosti. V roce 1939 vydali knihu "Anonymní alkoholici". Z jejího názvu se odvozuje jméno celého hnutí.
Roku 1940 vytvořili první administrativní centrum. Publikování článků v tisku a vstřícný postoj mnohých lékařů způsobil, že na začátku 40. let 20. století se hnutí začalo rychle šířit. Během jubilejního setkání  v St. Louis v roce 1955, Bill W. a další  předali veškeré záležitosti týkající se činnosti hnutí samotnému.
V současnosti se nachází ve skupinách AA přes 1,5 miliónu alkoholiků z celého světa. Terapeutická činnost AA je v první řadě založena na účastníkově přiznání vlastní porážky alkoholem a na pozitivně posilující podpoře skupinou stejně postižených. Organizace nevede žádné záznamy o členech, nepřijímá peníze, ani se nezapojuje do protialkoholické agitace; jejím jediným cílem je udržet střízlivost alkoholiků a napomáhat jim k překonání alkoholismu. Od roku 1990 působí skupiny Anonymních alkoholiků také v České republice. Seznam míst a kontaktů najdete zde: http://www.anonymnialkoholici.cz/adresy.html

Zde jsou dva příběhy pro zamyšlení:

Svědectví alkoholika:

Petr - schovával jsem flašky s alkoholem, pak sliboval a jak jsem dopadl.
Je mi 40. Pokud zpětně vzpomínám, jsem alkoholik od začátku, prostě nemusel jsem se dopít k závislosti, závislý jsem byl už před pětadvaceti lety, kdy jsem začal pít, s kamarády hospody, zábavy karnevaly vandry, vždyť pít se dá všude, první čůča někde v parku (do 18. bylo daleko) vždy podle hesla je mi jedno co piju, hlavně,že se motám, po dvacítce diskotéky, bujaré večírky, první bolení hlavy po ránu, vše je ještě v pohodě, mladé tělo hodně snese, později setkání s mou drahou ženou, narození syna, první skryté láhve ve skříni, pořád je to v poho, nemám rád pozvání na jedno dvě, proč? Piju přece, abych se opil né? Začínají mé občasné šňůry 2-3dny nonstop, střízlivění bolí, musím dokrmovat, pak zase pár dnů klid. Dopracoval jsem to až k půl litříku tvrdého denně, fernetu, rumu.
Drahé, levné je to jedno, daří se mi to tajit jen občas mi to ulítne na ty 2-3dny total, nemám se za to rád. Říkám si chlapče, skonči s tím zavčas nebo bude hůř, není to tak jednoduché, potkáváte přátele, známé i neznámé blábolíte, v puse žvýkačku s pocitem, vždyť to na mně není poznat....JE.....
Průsery první slibování, že to bylo naposled, návštěva psychiatra a abstinence po dvou měsících, je to dobrý 1-2 pivka přece alkoholika nedělá. Kontrolované pití je přece možné....NENÍ...opravdu né.
A jsem zase v ..., mým nejbližším se to nelíbí (lze se tomu divit?), návrh na rozvod, soud o přidělení syna. Tak to už je důvod k opavdovému zamyšlení.
A má současnost: jsem s rodinou 8. měsíc abstinuji, neberu léky nikam nedocházím, doma je alkoholu dost. Ale já se ho netknu Už nikdy ... vím, že nemůžu. Jedna sklenička a "už v tom zase líítááme, haťa paťa" Prostě ne.
Mám rád svou ženu, syna a to mi za to nestojí abych je ztratil.

Svědectví z rodiny alkohlika:

Otec alkoholik - vyhodili ho z práce, vypadaly mu i zuby, matka se s ním rozvede.
Jmenuji se Andrea, je mi 16. Možná na můj vzkaz nebudete mít čas ale i tak se chci pokusit napsat. Mám úplnou rodinu. Starší sestru, matku a otce. Sestru měla matka z prvního manželství. Já jsem z druhého. Začalo to přibližně před pěti či šesti lety. Otec i matka byli pracující s velmi dobrým platem. Neregistrovala jsem sebemenší problémy. Otec sice chodil do hospody, ovšem možná na hoďku a to se vracel v normálním stavu.
Netuším, co se stalo, ale otec začal navštěvovat hospodu čím dál častěji. Rodiče se začali hádat. Nejdříve chodil otec na pivo, potom si sem tam dal ňákou tu lihovinu. Začali problémy v práci. Samozřejmě kvůli alkoholu. Tak to trvalo dva roky. Začal pít, i když věděl, že jde do práce. Před třemi či čtyřmi roky ho vyhodili právě kvůli pití - otec řídil v podnapilém stavu, vzali mu řidičák a důsledkem bylo i vyhození z práce. Matka to těžko nesla. Nabízela otcovi léčení, všechny různé způsoby. Otec odmítal, nepřiznával si, že by mohl být závislý.
Do hospody začal chodit v jedenáct dopoledne, vracel se ve tři odpoledne a zpět do hospody se vracel v šest večer a přicházel třeba až v jedenáct večer. Jako 14letá jsem to težce nesla. Naštěstí si našel práci, ovšem s alkoholem nepřestával. Vždy než odjel do práce, tak se posilnil třeba pivem. Jeho práce trvala přibližně dva roky. Rodiče spolu nemluvili. Otec přestal mít zájem o své koníčky. Doma se jen válel, matce s ničím nepomáhal. Začal vše ignorovat. Zajímal se jen o chlast a z povinosti o práci. Doma začalo peklo. Začal se vracet třeba i ve tři ráno v značně podroušilém stavu. Přestal dbát o svůj vzhled, nezajímalo ho, co si myslíme.
Před půl rokem ho vyhodili z práce. Samozřejmě kvůli alkoholu. Stal se z něj mezitím strašný člověk. Začal mít problémy s nohami. Potíže vyjít schody nebo ujít delší trasy. Začali mu vypadávat zuby a to je mu 43let. Zároveň je i závislý kuřák. Nemá zájem ani o mě, jako o svou vlastní dceru. Jediné štěstí je, že není agresivní.
Je to půl roku co ho vyhodili z druhé práce. Práci nehledá, zjistil, že z dávek z pracáku se ňák přežít dá a tak se válí doma.
Moje matka se rozhodla s ním skončit. Já a sestra jsme rády. Nutily jsme ji do toho dost dlouho. S otcem se to nezlepšuje. Stále je bez zájmu. Vzbudí se v deset ráno a odejde do hospody. Vrátí se ve tři odpoledne a v pět už zase odchází. Vrácí se v jednu ve dvě ráno. A každý den dokola. Jsem ráda že se matka rozhodla s ním rozvést. Jenomže co se s takovím člověkem může stát? Přídavky propije, z čeho bude platit byt? Z čeho bude platit jídlo atd. Jelikož jsem jeho dcera a mám k němu citový vztah, nedokážu si představit, že bych ho měla potkávat někde v podchodě jako bezdomovce. Nebo se o něho snad celej můj život starala a tak se chci zeptat, jestli by se dalo ještě něco dělat.
Léčbu odmítá, když mu před rokem umřela matka také to nepomohlo a i když se s ním má matka chce rozvést taky to nepomohlo. Vážně netuším co dělat.

http://www.alkoholik.cz/zavislost/

Přečtěte si prosím i tento text:
Organizace_Anonymni_alkoholici_predstavuje_pomoc_zavislym
____Karel_Nespor.pdf

Zdroj:
http://pl.wikipedia.org/wiki/Anonimowi_Alkoholicy

http://www.anonymnialkoholici.cz/

 

Sdílet

Komentáře

dadinka Dobrý nadpis:) Je fajn, že tahle organizace existuje...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka