Událost dne

signály.cz » Událost dne » Immortalis est ingenii memoria

Immortalis est ingenii memoria

21. 2. 2012 5:57

Rubrika: osobnosti

P. Antonín JEMELKA zemřel v Laškově 21. února 1972 ve věku 76 let, v 53. roce svého kněžství, jež celé prožil právě zde.

Narodil se 8. října 1896 jako nejmladší z 8 synů a dcer Jana a Filomény Jemelkových, z Tučína č. 32. Do tehdejší obecné školy chodil ve své rodné obci, do gymnázia v Přerově, kde maturoval ve válečném roce 1915. Již za studií projevoval velké malířské nadání. Na gymnáziu v Přerově působil tehdy akademický malíř Antonín Kubát, který svými akvarely zachytil starý Přerov.
Velkým překvapením pro rodinu bylo, když se Antonín po maturitě rozhodl pro kněžství a vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. V roce 1919 byl vysvěcen na kněze olomouckým arcibiskupem kardinálem Lvem Skrbenským. Jeho prvním a jediným působištěm byl Laškov (v blízkosti Čech pod Kosířem, spojených se jménem Josefa Mánesa).
V Laškově působil jako kaplan a když sešlo z profesury kreslení na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a ze studia malířství ve Vídni, zůstal v Laškově jako farář po celý svůj další život - 53 let. Byl ctěn a milován svými farníky. Svou úctu mu projevovali při oslavách jeho životních jubileí, zvláště 50-ti let jeho kněžského svěcení, a když se s ním loučili naposled. Zemřel 21. února 1972. Po rozloučení v Laškově byl pohřben v Pavlovicích u Přerova, v hrobě svých rodičů, vedle svého bratra Františka.

Při svém kněžském působení nezapomínal na svou druhou lásku, malířský „kumšt“, jak říkával. Měl mnoho přátel a známých mezi umělci, s nimiž si dopisoval a které navštěvoval, nebo které často vítala pohostinná laškovská fara. Která posléze uchovala velkou sbírku obrazů. Byla to řada grafických listů Maxe Švabinského, většinou s jeho osobním věnováním, obrazy J. Preislera, obrazy a studie J. Koehlera, celá řada obrazů přerovského malíře Augustina Mervarta, obrazy malíře Fr. Řehořka z Kořence, Fr. Ondrůška, J. Heřmana, F. Hoplíčka, Štramberk Fr. Sedláčka, obrazy Dobreva, grafické listy Karla Vika. Vynikající portréty obou rodičů Jemelkových , obou bratří kneží a jeho vlastní od Jana Prokopa. Bohatá knihovna obsahovala kromě literárních děl velikou sbírku uměleckých monografií.;

Ve volných chvílích sám maloval. Ovládal většinu uměleckých technik. byl vynikajícím kreslířem a portétistou. (např. autoportrét, portrét A. C. Stojana atd.) Měl velký smysl pro soulad barev jak u olejů, tak u akvarelů, jimž se později téměř výhradně věnoval a kterých namaloval velikou řadu. Nevyčerpatelným zdrojem inspirace mu byly krásy našich krajin, vesnic, měst, hradů a zámků.
Maloval přírodu ve všech jejích proměnách. Zimu, jarní tání, léto na Valašsku, ranní slunce v lese. Nejvíce ale miloval barevnou krásu podzimu. Jeho krajiny mají vzdušný prostor a krásná oblaka. Precizností vynikají jeho pastely a kresby tužkou (motivy z Laškova, Meditace, Smutek moře, Smutek krajiny, ...)
Nedokončil krásné ilustrace k Erbenově Kytici.
Pro své přátele nakreslil několik exlibris.
P. Antonín Jemelka sloužil kněžsky pro radost Boží a maloval pro radost lidí. Jeho radostí bylo, když se jeho obrázky líbily a mohl je darovat „na památku“. Ti, kteří se z nich těší, si přejí, aby jejich barvy nikdy nevybledly, aby tak i o jeho skromném umění platilo Senekovo „immortalis est ingenii memoria“ (památka talentu je nesmrtelná).