František Josef Dusík

Dnes si připomínáme 247. výročí narození českého klasicistního skladatele Františka Josefa Dusíka.

František Josef Dusík (v Itálii znám také jako Cormundi) se narodil 22. března 1765 v Čáslavi a zemřel po roce 1816 ve Stičně ve Slovinsku.

Pochází z rozvětvené hudební rodiny. Jeho otcem byl čáslavský kantor a hudební skladatel Jan Josef Dusík a starším bratrem slavný klavírní virtuóz a rovněž hudební skladatel Jan Ladislav Dusík. I jeho matka Veronika rozená Štěbetová byla dobrá harfenistka a zpěvačka. Od dětství se učil na klavír, housle a violoncello a často zastupoval otce u varhan. V roce 1782 byl přijat do nadace kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Ve studiu pokračoval v Praze, kde byl žákem Augustina Šenkýře a již během studií se stal varhaníkem v benediktinském klášteře v Emauzích.

Dusík byl skladatelem klasicismu, což byla na území dnešní České republiky doba silně ovlivněná vládou Marie Terezie a josefínskými reformami. Během několika let se zhroutilo dosavadní zázemí, které udržovalo standard hudebního života.  Liturgická reforma Josefa II. zcela odstranila uměleckou hudbu z kostelů, které tehdy často plnily funkci koncertních síní. Po celou první polovinu 19. století se pak vzpomíná na prudký úpadek všeobecné hudebnosti, příčina se hledá ve zrušení literátských bratrstev a klášterů, z jejichž škol dříve vycházeli vzdělaní kantoři. Na venkově pak situaci zachraňuje „kantorská" hudba, často se již blížící tvorbě pololidové (např. vzniká světoznámá Česká mše vánoční od J.J. Ryby). V době zdánlivého chaosu se ovšem pomalu a nepozorovaně vytvářely podmínky, které byly nezbytné pro postupné vytváření moderní občanské společnosti - a tím i k vytvoření nových forem hudebního života. Zrušení nevolnictví umožnilo normální rozvoj měst a novou podobu místní kultury. V Praze a větších městech se začíná probouzet koncertní život, založený na soukromém mecenášství. Vlastenecká šlechta financuje Stavovské divadlo a zakládá v Praze konzervatoř.

Dusík byl po studiu přijat do služeb hraběte Lützowa, s jehož podporou se dostal do Itálie. Působil jako koncertní mistr v Mortaře, v divadle S. Benedetto v Benátkách a roku 1786 dokonce i v milánské opeře La Scala. Od roku 1790 byl vojenským kapelníkem v Lublani a v Benátkách. V Lublani se i oženil. Jeho manželkou se stala Anna Fokke, jejíž bratr byl úředníkem Kontrolního úřadu ve Stičně. Okolnosti posledních let života nejsou příliš jasné. Je známo, že byl v Lublani varhaníkem a má se za to, že zemřel ve Stičně někdy po roce 1816.

Dusík psal především opery a v jeho díle se objevují také oratoria a symfonie.V Českém muzeu hudby jsou uloženy Trio G-dur für drei Flöten (Allegro-Menuetto-Rondo),Trio d-moll (Adagio-Romance-Rondo) a Serenata für zwei Violinen, 2 Hoboe (Klarinette), 2 Waldhörner, Bratsche, Violoncello e Basso.

zdroje: wikipedia.cz, antologiehudby.cz