Ohlasy písní

Dne 7. března 1799 se ve Strakonicích narodil František Ladislav Čelakovský.

Představa rodičů, že jejich syn bude knězem, jej přivedla ke studiu na gymnáziu v Českých Budějovicích a Písku, filosofii později studoval v Praze, Č. Budějovicích a Linci.
Čelakovský zbožňoval Josefa Jungmanna a byl šťastný, že se s ním může stýkat. Ve všech literárních i osobních sporech stál vždy na jeho straně.
V průběhu 20. let se sám stal jednou z ústředních postav českého kulturního života a silně ovlivňoval činnost a tvorbu mnohých literátů. Podle svědectví současníků byl v mládí usměvavý člověk, v hloubi duše dobrý, ale prudký a prchlivý, se silným sklonem k ironii. Proto se dostával do častých sporů.
Téměř sedm let pracoval jako vychovatel dvou synů soudního rady M. Ledvinky. V roce 1829 se stal korektorem a podredaktorem Časopisu pro katolické duchovenstvo. I když práci v časopise doplňovala jeho rozsáhlá překladatelská a další literární činnost, prostředků k životu bylo stále málo. Snažil se proto získat místo profesora katedry slovanských jazyků či knihovníka v Rusku, avšak bez úspěchu. Jeho mecenášem se stal kníže Rudolf Kinský, který na přímluvu F. Palackého poskytoval Čelakovskému roční penzi 600 zlatých. Od počátku roku 1834 se stal redaktorem úředních Pražských novin. Jeho zásluhou úroveň novin zřetelně stoupala. Uplatnil se zejména v kulturní příloze novin Česká Wčela. V únoru 1834 se oženil. V říjnu 1835 začal jako suplující profesor katedry českého jazyka a písemnictví přednášet na pražské universitě s nadějí na řádnou profesuru. V listopadu 1835 uveřejnil v Pražských novinách výhružnou a brutální řeč ruského cara k delegaci porobené Varšavy a připojil k ní krátkou odsuzující poznámku. Čelakovský byl následně zbaven místa redaktora i suplujícího profesora na universitě. Následující nouzi překonal jen díky podpoře přátel. V dubnu 1838 byl jmenován knihovníkem v rodině Kinských.
Na konci 30. let se Čelakovský zabýval především slovanskou filologií. V březnu 1842 se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi. V dubnu 1844 ovdověl a o rok později se znovu oženil. Těžké životní osudy, existenční závislost na šlechtě a duchovenstvu a strach ze ztráty postavení negativně poznamenaly povahu a světonázor stárnoucího Čelakovského. Stále více se u něho projevovalo mrzoutství a pedantství a jeho politické názory z konce 40. let lze označit za názory konzervativní měšťanské pravice.
V srpnu 1849 byl Čelakovský ustaven profesorem slavistiky na pražské universitě a začal pracovat s novým elánem. Bachův absolutismus (1851 - vystudovaný právník Alexander Bach se stává ministrem vnitra – realizuje návrat k cenzuře, posiluje četnictvo, zvyšuje daně, politický život téměř neexistuje) však jeho nadšení zcela utlumil. 5. srpna 1852 v Praze umírá.

"To nejhorší je, že žádný společný duch mezi Čechy nepanuje. Co jeden staví - druhý boří, a tak to jde neustále." (Čelakovský)

F. L. Čelakovský svými Ohlasy písní ruských a Ohlasy písní českých. naplnil představy českých obrozenců o současném českém básníkovi. Kromě původní básnické tvorby přeložil Čelakovský do češtiny mnoho významných děl cizích autorů, psal satiru v próze (Literatura krkonošská, Patrné dopisy nepatrných osob), epigramy a působil jako literární kritik. Byl také novinářem, filologem, pedagogem, sběratelem a vydavatelem lidových písní, přísloví a pořekadel (Slovanské národní písně, Mudrosloví národa slovanského). Díky své píli a houževnatosti zanechal po sobě dílo, které vzbuzuje obdiv a úctu. Ovlivnil jím řadu současníků i následující generace.

Zdroj:Podle - Závodský A.: František Ladislav Čelakovský, Praha 1982 http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=8&name=%C8ELAKOVSK%DD+FRANTI%A9EK+LADISLAV

http://pohodaveskole.net/zivotopisy/f-l-celakovsky/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ladislav_
%C4%8Celakovsk%C3%BD