Patron pekařů - „Jan Evangelista Dvořák“

Apoštola Vídně a Varšavy, jenž zemřel 15. března 1820, však známe spíše jako světce pod jménem Klement Maria Hofbauer.

Narodil se v Tasovicích na Znojemsku 26. prosince 1751 jako deváté z dvanácti dětí. Podle tehdejšího zvyku dostal jméno podle světce, jehož svátek připadal na následující den – Jan Evangelista. Do matriky byl zapsán jako Hofbauer, což je přímý překlad otcova jména – Dvořák. Státní příslušností byl Hofbauer Rakušan, národností Moravan. V Tasovicích chodil do školy a ministroval tam v kostelíku. Když mu bylo sedm let, zemřel mu otec. Základem matčiny výchovy, která pak po manželovi sama vedla řeznickou živnost, byla hluboká víra v Boha, půst a důraz na charitu. „Jan byl již od útlého věku veden k tomu, aby dával sloužit mše za potřeby druhých,“ upozorňuje historička Blanka Jeřábková.
V šestnácti letech odešel Klement do tříletého učení u pekařského mistra ve Znojmě. Ačkoli vše zvládal a byl oblíbený, učení nedokončil. „Chtěl být knězem, ale na studie neměla matka peníze. Přesto vystudoval ve Vídni teologii a v Římě vstoupil do řádu redemptoristů,“ připomíná historik Václav Lukšík.
Do Říma podnikl Hofbauer cestu několikrát ještě před vstupem do řádu. Nabídl své služby také premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma. Nakonec si však zvolil život eremity - poustevníka a poutníka. První poustevnu si postavil s pomocí bratra Heřmana na zděděném pozemku v údolí řeky Dyje v blízkosti rakouského poutního místa Pülzerwald.
V roce 1782 bylo poustevnictví patentem Josefa II. zcela zakázáno. Mnozí proto hledali útočiště v Římě nebo v jiných církevních státech. Hofbauera pozdější papež Pius VII. uznal poustevníkem a odevzdal mu do opatrování opuštěné mariánské poutní místo v italském Quintiliolo. Tam Hofbauer také obdržel jméno mučednického papeže svatého Klementa.

Učitel chudých a činnost ve Varšavě
Při poutích se v Římě dostal do kostela svatého Juliána a k redemptoristům, do jejichž řádu s nadšením v roce 1785 jako první cizinec vstoupil. Z úcty k zakladateli řádu – Alfonsi Maria Liguorimu – přijal Klement Hofbauer ještě druhé jméno – Maria. Po složení slibu a vysvěcení na kněze se pokusil v josefínském Rakousku zavést řád redemptoristů. Neúspěšně. Nakonec mu bratrstvo svatého Bruna přidělilo zpustlý kostel svatého Benna ve Varšavě. Tam Hofbauer působil dvacet let. Začátky byly těžké, neměl téměř nic. Založil s velkými potížemi školu pro chudé, kde brzy vyučoval tři sta padesát chlapců. Pro nadanější pak zřídil školu latinskou a zanedlouho k nim připojil i dívčí školu. Hofbauer pro své malé svěřence také chodil žebrat.
Malý kostel svatého Benna se posléze stal náboženským střediskem nejen pro německé katolíky ve Varšavě, ale pro celé město. Hofbauer zavedl nepřetržité misie, v neděli začínaly bohoslužby už v pět hodin ráno. Kde bylo třeba, nasadil laické apoštoly.
Potom byl Hofbauer jmenován generálním vikářem řádu pro země na sever od Alp. S posláním zakládat pobočky, kláštery, jezdil do Německa, Švýcarska i Francie. Zpočátku měl úspěch, ale období Velké francouzské revoluce a napoleonských tažení přinesly nepřátelství vůči církvi a josefínské reformy snahu o zestátnění církve.
Klementu Hofbauerovi bylo sedmapadesát let, když bylo jeho velké dílo – instituce svatého Bennona ve Varšavě – zničeno. „V roce 1808 zrušil klášter svatého Benna Napoleon a řeholníky nechal pozatýkat,“ připomíná Jaroslav Pavlíček, autor světcova životopisu. Kongregace redemptoristů byla severně od Alp zcela rozpuštěna a zrušena.

Působení ve Vídni 
Hofbauer se poté vydal do Vídně, kde zůstal až do smrti. Získal skromné místo zpovědníka uršulinek (voršilek) a správce kůru, ale vídeňská léta byla v jeho životě nejvýznamnější. Působil především ve zpovědnici a na kazatelně. „Nebyl rozený řečník, přesto se před kazatelnou tísnili lidé prostí i vzdělaní. Nalézali v jeho slovech to, co u osvícenských farářů marně hledali. Pevnou víru,“ vysvětluje Lukšík.
Prostý kněz se stal středem kruhu významných umělců, spisovatelů, učenců. Přitom stále myslel na své chudé a nemocné. Chodil za nimi do domů a pomáhal jim. S úctou ho mezi sebe zvala i šlechta. Stal se poradcem bavorského korunního prince Ludvíka a měl nepřímo vliv na jednání Vídeňského kongresu (1815).
Podepsání dekretu o připuštění redemptoristů do Rakouska a jejich příchodu do Vídně se už Hofbauer nedožil. „Zemřel pět týdnů před podepsáním. Avšak zažil radost nad naplněním celoživotního úsilí, protože už věděl, že se mu podařilo jejich věc probojovat,“ dodává Blanka Jeřábková. Hofbauer zemřel 15. března 1820. Jeho hrob najdete v kostele Panny Marie ve Vídni.
Klement Maria Hofbauer byl mužem víry, ale i humoru. Jeho vtip byl svérázný, jemně sarkastický až šokující. Obzvlášť rád zesměšňoval lidskou marnivost. Měl zvláštní dar obracet umírající k Bohu. Nenáviděl nepoctivost a podvody. Miloval apoštolskou horlivost spojenou s láskou k modlitbě, obětavou službu druhým a radostnou mysl. „Raději chci slyšet zpověď celého regimentu vojáků než deseti vlažných řeholnic,“ uvedl jeho slova v životopisu Pavlíček.

Klement Maria Hofbauer byl svatořečen papežem Piem X. v roce 1909. Jeho svátek se slaví ve světě 15. března, v České republice 20. května.

http://brnensky.denik.cz/serialy/apostol-vidne-a-varsavy-pochazi-ze-znojemska.html
http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/ecce-homo-klement-maria-hofbauer--706337

Přečtěte si celý podrobný životopis z pera Prof. Dr. Blanky Jeřábkové.

Po ranním rozjímání, které končilo o páté hodině (v klášteře se vstávalo o čtvrté), byly už zpovědnice obležené, a nepočítáme-li dvě polední hodiny, zpovídalo se bez přestávky až do večera... Každé ráno byly tři mše svaté zpívané a s asistencí. Při první zpíval lid polské kostelní písně, při druhé zpívali pánové z bratrstva svatého Josefa a třetí (latinská - pozn. překl.) byla se slavným hudebním doprovodem. Hudebníci se našli, i když nedostávali žádný zvláštní plat, a z lásky k církvi bývalo jich tolik, že jen housle bývaly obsazeny až 24 muži. Celou mzdou hudebníků byla jen snídaně…
http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Klement-M-Hofbauer-Erwin-Dudel.html