Rudolf Těsnohlídek

»Tož tak, ty kujóne, včil se vymluvíme doma na tebe. Řekneme, že jsem si na vás šel počíhat, a že proto jsem nemohl tak dlouho dom.

Škoda, že jsem vás nemohl pochytat všecky. Beztak naděláte nepleché nad pytláka. Blech máš dost, ale z teho si mocka nedělé. My je máme taky, chudáci aj bohatí. Podržíme si tě hezky a doneseme tě dom, ať z tebe majó děcka radost.«

– těmito slovy vítá revírník Bartoš nový „přírůstek do rodiny“, titulní hrdinku knihy Liška Bystrouška. Právě včera by se 130 let dožil její autor, Rudolf Těsnohlídek.

Podle ukázky soudě by jej asi leckterý čtenář tipoval na první pohled na Moravana, a nejspíše na Moravana hanáckého či přímo brněnského ražení. Ale chyba lávky. Rudolf Těsnohlídek spatřil světlo světa 7. června 1882 ve východočeské Čáslavi. A ani první čtvrtstoletí jeho života nebylo s Moravou spjato. Maturoval v Hradci Králové, studoval a působil v Praze. Až přišel v jeho životě tragický zlom, jehož následky si patrně nesl až do smrti.

Jako 23letý se Těsnohlídek oženil s básnířkou Jindrou Kopeckou. Na svatební cestu se vypravili do Norska (ostatně severská literatura Těsnohlídka také ovlivnila). Co se zde stalo – těžko říci. Ví se, že Těsnohlídek s sebou vozil malý, takřka kapesní revolver – spíše hračku než skutečnou zbraň. Pravděpodobně ji vzala jeho žena jednoho večera v hotelovém pokoji do rukou a nešikovně s ní zacházela…

Po manželčině tragické smrti odchází Těsnohlídek z Prahy i z Čech. Nachází místo na Moravě, v brněnské redakci Lidových novin – v nich zažil vrchol jejich slávy, kdy pro tento časopis psali Karel Čapek, Ferdinand Peroutka, Ferdinand Peroutka, Karel Poláček, Fráňa Šrámek, Antonín Sova, Alois Jirásek, Alois Mrštík, Ignát Hermann, Vladimír Holan, Vítězslav Nezval…

Těsnohlídek je také spjat s krajem v blízkosti Brna, na jižním okraji Moravského krasu, v okolí Bílovic nad Svitavou. Jednoho zimního dne, krátce před Štědrým večerem roku 1919, se právě tam vydal s několika přáteli na procházku po lesích. Zarazil ho dětský pláč, který ho přivedl až k malému, sedmnáctiměsíčnímu dítěti, které někdo odložil v lese.

To maličké dostalo jméno Liduška a našli se pro ně noví rodiče, kteří se ho rádi ujali. Událost však Těsnohlídka oslovila natolik, že se rozhodl pro děti postižené podobným údělem udělat něco konkrétního. Snad k tomu přispělo i pozdější setkání s Liduščinou biologickou matkou – svedla ho s ní dohromady povinnost žurnalisty-soudničkáře. Byl tak přítomen i procesu, kde byla tato žena odsouzena na pět let vězení.

U soudu se ostatně Těsnohlídek setkával s velmi neobyčejnými lidmi a jejich životními příběhy. Zužitkoval je v řadě svých knih – jmenujme např. dílo Kolonia Kutejsík nebo méně známou knihu Vrba zelená, kterou bychom coby zprávu o výletu do budoucnosti mohli řadit k žánru sci-fi.

Asi nejznámějším dílem je však knížka, z níž pochází i úvodní citát – Liška Bystrouška. A ač je to zvláštní, toto geniální dílko vzniklo původně – nu, řekli bychom snad jako komiks. Na počátku totiž byly ilustrace. Přesněji řečeno veselé obrázky palonínského rodáka Stanislava Lolka, původní profesí myslivce. Ty jednou v záchvatu dobročinnosti zakoupil šéfredaktor Lidových novin a vzápětí je přehrál Těsnohlídkovi na stůl – ať prý k nim napíše něco vtipného. Inu, povedlo se. Pokud jste do Lišky Bystroušky někdy nahlédli, dáte mi jistě za pravdu. A to ještě Těsnohlídkův nečitelný rukopis ono lišče přejmenoval; původně se měla jmenovat Bystronožka, ale sazeč to nebyl schopen dešifrovat…

Pět let poté, co se setkal s malou Liduškou, se Těsnohlídkovi podařilo dovést k cíli svou snahu o stabilní, pravidelnou hmotnou pomoc opuštěným a chudým dětem. Od roku 1924 se právě díky jemu staví každé Vánoce na brněnském náměstí Svobody takzvaný Strom Republiky, pod nímž se koná sbírka právě na potřebné děti. Strom dodává pravidelně polesí Bílovice nad Svitavou. Pro tuto ideu se Těsnohlídek zřejmě inspiroval v Kodani.

Dánskou inspiraci také nese další velké Těsnohlídkovo dílo. V brněnských Žabovřeskách byl roku 1929 otevřen Dětský domov Dagmar. Své jméno dostal po dánské královně, původně české princezně Markétě Přemyslovně, kterou na Dagmar přejmenovali v její nové vlasti. Jeho otevření se však už Těsnohlídek nedočkal.

Snad v sobě pořád nesl trauma z manželčiny smrti před téměř dvaceti lety. Snad ho k tomu dohnalo jiné zoufalství. Těžko říci. 12. ledna 1928 vyděsil zaměstnance brněnské redakce Lidových novin výstřel. Záhy poté se dveřmi vpotácel zakrvácený Těsnohlídek se slovy: „Volejte lékaře; špatně jsem se postřelil.“ Lékařská pomoc však byla marná a Těsnohlídek na následky zranění zemřel.

Vzpomínáme si na Mahena
a na Chaloupku Někdy vzbudí
nás ze sna teskný Těsnohlídek
němý a s kolmou ránou v hrudi…

(Jan Skácel: Sonet o starých brněnských básnících)

V bílovickém lese nalezená Liduška přečkala svého zachránce o téměř sedmdesát let. Zemřela v Praze roku 1997.

Zdroje:

Jan Lehár a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku
Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška; Vrba zelená
Jan Skácel: Město, které musím
http://www.rozhlas.cz/ctenarskydenik/autori/_zprava/tesnohlidek-rudolf—938599
http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/extra/147168-strom-republiky-liska-bystrouska-a-kniha-lesu-vod-a-strani/