kardinál Leo Joseph Suenens

»Mějte odvahu, moc Ducha Svatého působí hluboko v srdci jeho církve a vdechuje do ní svěží mládí. Je to Duch, kdo je naší živoucí nadějí do budoucna.«

Tato slova adresoval ve své kize „Nové Letnice?“ kardinál Leo Joseph Suenens těm, kdo „v tuto chvíli prožívají úzkost, protože ve zmatcích a změnách dneška nedovedou rozeznat církev svého dětství, ba ani církev včerejší“.

Kardinál Suenens skutečně prožíval svůj život v důvěře a odevzdanosti vedení Svatého Ducha podle příkladu Mariina „Fiat – ať se stane“. I jeho biskupské heslo bylo prosté: In Spiritu Sancto – v Duchu Svatém.

Leo Joseph Suenens se narodil v Bruselu 16. července 1904. Jako mladý vstoupil do semináře, ve studiích pokračoval v Římě, kde získal doktorát z filosofie a teologie. Zde se také setkal s řadou reformních a obrodných proudů, které pak došly naplnění na II. vatikánském koncilu. Na kněze byl vysvěcen roku 1927 a po krátkém působení v pastoraci byl jmenován vicerektorem Katolické univerzity v Lovani. Tu také provedl nelehkými časy druhé světové války a německé okupace.

Po skončení války byl jmenován pomocným biskupem arcidiecéze Mechelen/Malines-Brusel. Biskupské svěcení přijal 16. září 1945. Během svého 16letého působení ve službě pomocného biskupa biřmoval tisíce mladých lidí. Jak sám uvedl, to ho přivedlo k poznání, že i samotné slavení a prožívání této svátosti potřebuje obnovu.

Roku 1961 se stal sídelním arcibiskupem své diecéze a hned následujícího roku byl jmenován kardinálem. Byl to také rok zahájení II. vatikánského koncilu, jehož průběh i závěry kardinál Suenens výrazně ovlivnil.

Již vícekrát bylo řečeno, že Jan XXIII. „otevřel okna“, aby do církve mohl zavanout svěží duch. Snad lze říci, že to by právě kardinál Suenens, kdo přitom rozhrnul záclony, aby toto vanutí bylo skutečně citelné a mocné. Když totiž přípravné komise předložily sešněrované a rigidní návrhy schémat koncilních jednání, byl to právě on, kdo stál v čele protestu biskupů proti takovému kuriálnímu stylu. Proto jej Jan XXIII. pověřil vedením skupiny koncilních otců, kteří připravili nové pracovní materiály.

Důvěru svěřil kardinálu Suenensovi i papež Pavel VI., který jej jmenoval jedním ze čtyř moderátorů koncilu. Rozhodující vliv měl Suenens zvláště při sestavování dvou klíčových koncilních dokumentů – konstitucí Lumen gentium a Gaudium et spes. Právě on prosadil oživení trvalého diakonátu a jemu vděčí Lumen gentium za to, že je v ní nejprve pozornost věnována Božímu lidu jako celku, spojenému křestním vyvolením, a pak teprve jednotlivým úlohám, úkolům a službám.

Krátce po završení koncilu – roku 1967 – se i v katolické církvi objevuje nový fenomén, dosud známý jen z protestantského prostředí: obnova v Duchu Svatém, které dnes říkáme v nekatolickém prostředí letniční a v katolickém charismatická.

Kardinál Suenens byl přítomen zrodu katolické charismatické obnovy od jejích počátků. Velice brzy se vydal do Spojených států, aby se setkal s protagonisty, a pochopil, že v tomto fenoménu je přítomna a působí nesmírná Boží milost, které je církvi velice zapotřebí. Proto doporučil charismatickou obnovu pozornosti papeže Pavla VI., který jej požádal, aby napomohl jejímu zapojení do srdce církve.

Roku 1975 pak kardinál Suenens vyzval představitele katolické charismatické obnovy k návštěvě Říma a k projevu oddanosti papeži. Pavel VI. je vřele přijal a označil obnovu za velkou naději pro církev i svět. Kardinálu Suenensovi pak osobně poděkoval slovy: „Děkuji vám nejen jménem svým, ale jménem Pána za vše, co jste udělal a děláte pro charismatickou obnovu ve světě, a za všechno, co uděláte v budoucnosti, abyste ji zasadil do srdce církve a udržel ji tam ve věrnosti jejímu učení.“

Kdo jsme v uplynulých dnech mohli prožít Katolickou charismatickou konferenci, můžeme dosvědčit, že úsilí kardinála Suenense nebylo marné. Charismatická obnova je dnes integrální součástí života církve v naší zemi i ve světě.

Roku 1979, ve věku 75 let, v takzvaném „kanonickém věku", se kardinál Suenens vzdal svého úřadu arcibiskupa – v souladu s požadavkem, který kdysi sám vyslovil na koncilu. Nadále se pak věnoval péči o novou evangelizaci, o to, aby se řídila vzorem „první evangelizace“, která se zrodila v jeruzalémském večeřadle z moci Ducha Svatého. Jak sám řekl, „křesťané dnes musí znovu objevit jádro křesťanského poselství. Dostalo se jim dostatečné svátostné služby, nebyli ale dostatečně zevangelizováni. Máme dnes za úkol znovu objevovat a vysvětlovat, co dělá křesťana skutečně křesťanem. Musíme pomáhat křesťanům, aby si stále více uvědomovali svou víru a prožívali ji více na osobní rovině. Mnoho lidí potřebuje vyměnit křesťanství sociologické nebo zděděné za plný a aktivní život víry, založený na osobním rozhodnutí a přijatý s plným vědomím.“

Na věčnost tento veliký muž, mariánský ctitel, nástroj Svatého Ducha a milovník církve, odešel 6. května 1996.

Přesvatý Duchu,
pomoz nám znovu oživit v jednotě s Marií
Ježíšova radostná, bolestná a slavná tajemství.
Amen.

Dej nám, ať jsme
oživováni vírou svého křtu,
živeni eucharistií,
obnovováni milostí Letnic,
dokud budeme živi,
ve slově i ve skutku,
vždy a všude,
ve věrném svědectví Kristu
a v lásce k jeho božskému Srdci.
Amen.

zdroj:

L. J. Suenens: Duchovní cesta; Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1993
L. J. Suenens: A New Pentecost?; A Crossroad Books, New York 1975

http://sites.jcu.edu/suenens/pages/cardinal-suenens/
http://www.nytimes.com/1996/05/07/world/leo-joseph-cardinal-suenens-a-vatican-ii-leader-dies-at-91.html
http://catholic-hierarchy.org/bishop/bsuenens.html
http://www.cho.cz/Charismaticka-obnova
http://www.cho.cz/clanky/Krestane-musi-znovu-pochopit-jadro-krestanskeho-poselstvi.html