Necelý rok byla českou královnou, když ji v jejich 32 letech zastihla smrt.
1. 8. 1348 zemřela česká královna a moravská markraběnka Blanka z Valois, první manželka Otce vlasti Karla IV.
Blanka, vlastním jménem Markéta z Valois, pocházela z boční linie francouzské vládnoucí dynastie Kapetovců. Nikdo jí však díky její světlé pleti a plavým vlasům neřekl jinak než Blanka. Byla sestřenicí francouzského krále Karla IV. Sličného a nevlastní sestrou Filipa z Valois, pozdějšího krále Filipa VI.
Sedmiletou Blanku provdali 15. května 1323 v Paříži za stejně starého Karla. Sňatek obou dětí dojednali český král Jan Lucemburský a francouzský král Karel IV. Sličný. Podobné sňatky nebyly ve středověku ničím neobvyklým. Po svatbě zůstal Karel na vychování na pařížském královském dvoře, zatímco jeho žena Blanka byla vychovávána v domě svých rodičů.
V roce 1330 byl mladý manželský pár poslán do Lucemburska. Karel, který se zde připravoval na své budoucí vladařské povinnosti, byl však příštího roku povolán svým otcem do Itálie na válečné tažení. Znovu se s Blankou setkal o tři roky později v Čechách. Karel sem dorazil již na podzim předchozího roku, aby vše připravil k příjezdu manželky. Pražský hrad se tehdy nacházel v katastrofálním stavu, kralevic byl dokonce nucen žít po nějakou dobu v domě U kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, než se mu podařilo uvést alespoň část Hradu do obyvatelného stavu.
Krásná a okouzlující Blanka dorazila s početným doprovodem na jaře. Autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský se rozepsal o jejím příjezdu do Prahy. Blanka prý všechny okouzlila svou krásou, přivezla si s sebou bohatou výbavu, z níž Pražany nejvíce zaujaly dámské šaty šité podle francouzské dvorské módy. Kronikář si posteskl, že Blanka mluvila jen francouzsky, ale hned dodal, že „choť sám rozumí jí a miluje ji, protože s ní ve Francii dlouho zůstával.“
Blanka si velmi rychle získala přízeň obyvatelstva. Mladá princezna se začala hbitě učit německy a česky, což zanedlouho bravurně zvládla. Shledání obou manželů bylo patrně také šťastné, neboť v květnu následujícího roku Blanka porodila prvorozenou dceru Markétu. V roce 1342 se Blance narodilo další dítě, opět dcera, kterou pojmenovali podle oblíbené Karlovy světice. Kateřina.
Ačkoli byla Blanka manželkou následníka trůnu, nebyl její život snadný. Celé měsíce zůstávala sama, neboť její manžel často pobýval za hranicemi království. Její postavení se změnilo po smrti Jana Lucemburského v roce 1346. Stala se ženou českého krále.
Korunovace proběhla 2. září 1347 v rozestavěné svatovítské katedrále. Karel dal při této příležitosti honosně upravit svatováclavskou korunu. Dovršením všeho byla Karlova volba římskoněmeckým císařem. Blančin manžel se stal jedním z nejmocnějších mužů Evropy.
Následující rok byl pro celé království neméně významný. Karel IV. založil pražské vysoké učení, byla započata výstavba Karlštejna a Nového města pražského. České země získaly privilegované postavení v rámci Svaté říše římské.
Blanka se však dlouho z královské koruny netěšila. V létě onoho roku mladá královna nečekaně, ve věku pouhých dvaatřiceti let, zemřela. Dlouho se spekulovalo o nákaze morem. V roce 1348 sice v celé Evropě zuřila epidemie této choroby, českým zemím se však jako zázrakem vyhnula. Nyní se historici přiklání spíše k domněnce, že Blanka zemřela na tuberkulózu. Podobný osud stihl například i matku jejího chotě, Elišku Přemyslovnu.
Karla IV., pobývajícího v té době z diplomatických důvodů v Pasově, její smrt hluboce zasáhla. Nechal svoji ženu pochovat v rozestavěné katedrále sv. Víta. Královna Blanka zůstávala, na rozdíl od některých svých předchůdkyň (Eliška Rejčka, Eliška Přemyslovna), stranou významných historických událostí. Celoživotní oddanost manželovi, dobrosrdečnost a vstřícnost k Čechům jí však zajistily oblibu poddaných.
Z Karlova prvního a nejdelšího manželství s Blankou, které trvalo dvacet pět let, se narodily dcery Markéta a Kateřina. S Blančinou smrtí tedy vyplula na povrch palčivá otázka budoucí lucemburské vlády v Čechách, neboť královna nedala svému muži mužského dědice. Karel se tedy musel co nejdříve poohlédnout po nové nevěstě.
Zdroje:
http://www.muzeumkarlovamostu.cz/ceske-kralovstvi/reportaz/blanka-z-valois-13/
http://www.zsdobrichovice.cz/programy/dejepis/karel4/manzelky.htm
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.