Doznání

27. 10. 2012 0:00
Rubrika: osobnosti

Dojat vším co je láska


k tobě se přimykám
smuten vším co je láska
před tebou utíkám

Překvapen vším co je láska
mlčím ve střehu
churav vším co je láska
soužím se pro něhu

Poražen vším co je láska
u věrných noci úst
opuštěn vším co je láska
až k sobě budu růst

František Halas se narodil 3. října 1901 na brněnském předměstí Husovice v rodině textilního dělníka. Jeho rod pocházel z Kunštátu na Českomoravské vrchovině, kam se vracel a o níž rád psal.
Když mu bylo osm roků zemřela mu na tuberkulózu matka. Otec se s rodinou přestěhoval do Svitávky u Blanska a brzy potom (1910) se znovu oženil. V roce 1914 se opět stěhovali do Brna. Zde také začal František chodit na husovickou měšťanku. Po ukončení školní docházky nastoupil do Píšova knihkupectví. V první světové válce jeho tatínek musel odejít na frontu a dostal se do ruského zajetí. František žil zatím s babičkou v Brně. Po válce dělal příručího v knihkupectví. Pak se stal výpomocným úředníkem úrazové pojišťovny.
František se od mládí účastnil dělnického hnutí. Začal psát do Rovnosti, řídil tam rubriku mládeže. V té době se seznámil s Bedřichem Václavkem, pomáhal zakládat Devětsil v Brně a vydával revui Pásmo.
Vojenskou službu absolvoval také v Brně (1923-1925) a po ní na půl roku navštívil Francii, zvláště pak Paříž. Do Brna se už nevrátil a přijal místo v pražském nakladatelství Orbis. Zde pracoval mnoho let. V roce 1931 podnikl cestu do Itálie a jižní Francie, v roce 1936 se zúčastnil zájezdu do Španělska. Po návratu napsal řadu básní inspirovaných cestou. Ty vyšly posmrtně v brožuře Španělský podzim Františka Halase, fakta a dokumenty (1959).
V roce 1936 se také oženil s Libuší Rejlovou (před sňatkem jí napsal přes 700 dopisů!), narodili se jim dva synové (známý je F.X.Halas, jenž se svou manželkou Dagmar přeložil Jeruzalémskou bibli).

Za války se účastnil odboje a pracoval v Národním revolučním výboru spisovatelů. Po osvobození se stal přednostou publikačního odboru ministerstva informací, poslancem Národního shromáždění a přednostou Syndikátu českých spisovatelů.
Od počátku války měl problémy se srdcem. Na jeho selhání nakonec
27. října 1949 v Praze umírá. Pohřben je v Kunštátě.

František Halas patřil k nejvýznamějším a nejčtenějším básníkům 30. a 40. let, po dvacet roků přímo spoluvytvářel podobu a vývoj české lyriky a zapůsobil i na další vývoj českého moderního básnictví. Působil také jako překladatel.
Halasovo dílo je považováno za jeden z vrcholů moderní české poezie a ovlivnilo mnoho básníků mladší generace. Halas používal drsné a nelibozvučné, záměrně násilné přerušované verše složité struktury. Často sám vytvářel vlastní slova (neologismy) nebo neobvyklou větnou vazbu.
Napsal básnické sbírky:
- díla předválečná: Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Tiše, Thyrsos, Hořec, Staré ženy, Dokořán, Torzo naděje, Časy.
- díla z druhé světové války: Naše paní Božena Němcová, Hořká a dvě sbírky pro děti Ladění a Do usínání.
Po válce napsal prózu Já se tam vrátím a sbírku V řadě.
Sbírky pro děti: Počítadlo, Halas dětem a Malující rok.

Zdroj:
http://ld.johanesville.net/halas
http://www.topzine.cz/frantisek-halas-odstrasujici-priklad-basnika-i-basnik-skepse-a-zmaru

 

KHM
Jaroslavu Seifertovi

Svit hvězdy umřelé jsem pil
v zemi nepřejícné přibité mé zemi
znak jména NIC jen jinak obroubil
nití danou sudlicemi.

Olovem KDE a CO opánky podbité
za tebou bloudil mrtvý perutníku
teď do hvězd zviklaných do celé hrůzy té
sršící věnec zajíkavých díků

V truchlivišti dlouhé noci tvé
v zemi přibité v té nepřejícné zemi
sníš kníže rodné řeči žárlivé
žal lhoucí pod růžemi

Sto stínů prošlo Jarmiliným stínem
a nové lásky hrají na tvé kosti
jen po požáru jiném zhynem
a jinak vejdem do věčnosti

Beze psí úzkosti v rachání karabin
pohrobci tví dávnou touhou vzplanou
ať zavoní až k nim poslední země blín
pod zemí krásnou pod zemí milovanou

 

V oficiální rovině byl Halas označen
za „odstrašující případ básníka“

Vítězslav Nezval, věrný komunistický bard, ve svém megaprojevu na II. sjezdu československých spisovatelů (22.- 29. dubna 1956) strhal Halasův básnický projev. Projevil tak především, jak sám hluboko klesl ve své dekadenci:

Tváříce se seriozně, obraceli oči v sloup, a jsouce izolováni od jakýchkoliv zájmů na sociálním dění, vysmívali se básníkům politicky zaujatým pro boj po boku dělnické třídy. Škoda, že se dostali pod vliv jejich mentality i básnické osobnosti jako František Halas a Vladimír Holan. Bez našeptavačské úlohy těchto snobů by byl ušetřil František Halas svou poezii mnoha sebetrýznivých gest, jejichž sebetrýznivost nebyla jen ve vnitřním postoji, který obrážela, nýbrž i v určitém slovním zatížení kakofonií. Ač byl František Halas svým původem bližší dělnické třídě než většina básníků ostatních, byl přeroubován literárními kostelníky na člověka pesimistického. V svých posledních knihách, zvláště v Torzu naděje a ve sbírce V řadě, vytrhal tyto cizí rouby ze svého básnického těla, tento proces nebyl však pro Františka Halase bezbolestný.


Potom Halas zemřel. Bylo by bývalo tragické, kdyby měl v posledních dnech svého života číst podstatnou kritiku svého díla. O Halasovi jsem za jeho života několikrát psal. Vytýkal jsem knížce Kohout plaší smrt, že právě to, co se různým lidem na Halasovi líbilo – tzv. hlubokomyslnost, je věc pro poezii nicotná. Jaké hluboké myšlenky vyjadřoval Halas? Vypreparoval jsem tyto jeho tzv. hluboké myšlenky a ukázal jsem, jak jsou povšechné, banální. Ne, básník není básníkem pro takové univerzální myšlenky.

Mně je milejší básník, který napíše čistě prostinkou lidovou básničku než hlubokomyslný konstruktér umělého jazyka. U Halase i u Holana šlo často o přímé slovní novotvary, zhoubné nádory jazyka. I v té jeho Praze pracuje „kostižerný“ čas. 

Halas ve snaze o původnost a také vlivem Georga Trakla, rakouského básníka, který zemřel v mládí a jehož verše, velmi temné a prosycené syrovostí, překládal Reynek, katolický básník, který prožil víc než půl života ve Francii, kde zapomněl česky, češtinou víc než polámanou, převzal tím s pesimismem a pochmurností Trakla i Reynkovu řeč. Pokládal jsem Halasovu přemíru kakofonie takřka za organickou vadu. Halase jsem osobně měl rád, vydal knížky později než já a byli jsme z počátku velmi upřímnými přáteli. Viděl jsem, že tento člověk, který v podstatě přišel mezi nás jako jasný, veselý, trochu anarchismem nabitý moravský chasník, začal najednou trpknout a trpknul čím dál tím více.
http://blisty.cz/art/58303.html

Sdílet

Komentáře

Marta7 Díky za rozšíření obzoru, ale nejvíc mě překvapil ten Nezval teda:-(

Tonda Dobeš Jejda, asi dva dny zpět jsem pustil jednu solidní stanici, a zrovna tam
F.X. Halas povídal o okolnostech a událostech kolem překladu té Jeruzalémské bible, které se teďko ve zpětném zrcátku jeví jako paradoxy.

...a kolik těch překvapení nám v hodinách literatury (autoři učebnic nebo kantoři) ještě zatajili nebo spíš zamlčeli nebo spíš museli neříct (=nemohli říct). Je toho vlastně strašně moc - co povědět (úsměv)
Mohli nás často jenom nadchnout konkrétním příběhem, který se nám líp upamatoval, abychom se pak někdy později mohli toho jednoho příběhu chytit, a navázat na něj třeba tímhle. Díky.

Inigo výročí také Pavel Tigrid http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=17945

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka