Neexistuje fyzika bez příměsi metafyziky

4. října 1947 zemřel v Göttingen zemřel hledač absolutna, německý fyzik Max Planck.

Narodil se 23. 4. 1858 v severoněmeckém Kielu. V šestnácti letech začal studovat na mnichovské univerzitě fyziku.
V červenci 1879 získal doktorát na mnichovské univerzitě.
V roce 1880 obhájil dizertační práci a stal se tamtéž soukromým docentem.
V roce 1892 získal místo řádného profesora teoretické fyziky berlínské univerzity. V roce 1894 se Planck stal členem pruské Akademie věd, později se Planck stal členem londýnské Královské společnosti.
Roku 1918 obdržel Nobelovu cenu za fyziku.
V letech 1930-37 působil na postu ředitele Ústavu císaře Viléma. Z tohoto postu odstoupil na protest proti rasovým zákonům a pronásledování německých židovských vědců nacistickým režimem, osotatních funkcí byl nacistickým režimem zbaven... Odborná veřejnost si ovšem Maxe Plancka nadále cenila. Když v r. 1938 slavil své osmdesátiny, přišli na oslavy všichni v Německu zbylí významní fyzikové. Dostal také na 500 telegrafických gratulací, na něž pak několik měsíců osobně odpovídal. K témuž datu oznámila Mezinárodní astronomická unie pojmenování planetky č. 1069 jménem Planckia. Během druhé světové války se Planck věnoval filosofii a vztahu mezi vědou a náboženstvím. Kvůli bombardování se na radu syna Erwina uchýlil v r. 1943 na venkov. 
V říjnu 1944 byl jeho milovaný syn Erwin odsouzen k trestu smrti za údajnou účast v atentátu na Hitlera. Max Planck se snažil osobními intervencemi syna zachránit, ale bezúspěšně.
V lednu 1945 byl Erwin popraven. 
Po válce byla do Göttingen, kde Max Planck žil u své neteře, přeložena správa Společnosti císaře Viléma. Vedení Společnosti prakticky neexistovalo, protože řada lidí zahynula a ti zbylí byli těžce kompromitováni spoluprací s nacisty. Planck proto přijal úlohu prozatímního prezidenta, kterou na jeho žádost posléze převzal - po návratu z internace - v lednu 1946 O. Hahn, nositel Nobelovy ceny za r. 1944. 
V lednu 1947 Planck onemocněl, ale nový zázrak medicíny, penicilín, mu zachránil život. Na sklonku roku však upadl, zlomil si ruku a už se nezotavil.
Zemřel 4. října 1947. Rakev s ostatky nestora německé fyziky z kostela vynesli studenti fyziky. Byl to výraz naděje, že fyzika v Německu najde cestu ke své zašlé slávě, ke které Planck přispěl vrchovatou mírou. Z celého světa přicházely kondolence od jednotlivců i institucí. Za americkou Akademii věd se loučil jeho přítel A. Einstein slovy: „Ten, kterému bylo dopřáno darovat lidstvu velikou tvůrčí myšlenku, nepotřebuje, aby ho následovníci oslavovali. Dostalo se mu vyššího ocenění jeho vlastním činem."

„Věda i náboženství vedou společně odvěký boj proti skepticismu, proti dogmatismu, proti nevíře a proti pověrám. Společné heslo v tomto boji znělo a zní i do budoucna: K Bohu!"

Planckova konstanta, Planckovy jednotky a kvantová teorie

Roku 1899 objevil základní fyzikální konstantu dodnes nesoucí jeho jméno /h=6,62606896(33) x 10^-34 J.s/ a odvodil s lavný vztah mezi energií a kmitočtem elektromagnetického záření E = h x v (E - energie, v – kmitočet elektromagnetického záření, h – Planckova konstanta).

Planckovy jednotky představují přirozený způsob zavedení fyzikálních jednotek tak, že gravitační konstatnta, planckova konstatnta a rychlost světla mají jednotkovou velikost. Planckovy jednotky jsou voleny pouze na základě nejobecnějších fyzikálních vlastností hmoty a časoprostoru a nezávisí na žádném konkrétním objektu (látce, elemtární částici) Myšlenku této přirozené soustavy jednotek založené na univerzálních konstantách poprvé naznačil v květnu 1899 ve svém referátu "Über irreversible Strahlungsvorgänge".
14. prosince 1900 přednesl na zasedání berlínské Fyzikální společnosti pojednání "On the Law of Distribution of Energy in the Normal Spectrum" („O teorii hustoty energie v normálním spektru"), kterou pak po úpravách publikoval v odborném časopise Annalen der Physik.
Tato revoluční myšlenka, že elektromagnetické záření se skládá z „malých porcí" energie čili kvant způsobila převrat v dosavadním pohledu fyziky. Planckova kvantová hypotéza je příkladem geniální intuice. V roce 1905 dospěl Einstein k závěru, že Planckovo kvantum elektromagnetické energie je ve skutečnosti částice, a nazval ji foton. V roce 1913 Bohr použil kvantovou hypotézu pro vysvětlení stabilních elektronových drah v atomu. A ve dvacátých letech 20. století se zrodila kvantová mechanika.

Zdroj:
http://ireferaty.cz/313/3111/Max-Planck
http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-pred-150-lety-se-narodil-max-planck-zivot-a-dilo-pg4-/p_veda.asp?c=A080424_195915_p_veda_wag
http://zivotopisyonline.cz/max-planck-otec-kvantove-hypotezy-ve-fyzice/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Max_Planck