Lidé z Bhópálu

Tisíce obětí, které zemřely tuto noc, neměly naději se zachránit, protože spaly.

Dodnes se statisíce lidí nedočkaly důstojného odškodnění.
Ačkoli mohou peníze „odškodnit“ smrt, bolest, znetvoření a škodu na zdraví?
Snad by alespoň pomohly zaplatit nezbytnou zdravotní péči...

V noci na 3. prosince 1984 Bhópál, milionové hlavní město indického státu Madhjapradéš, zahalila oblaka čtyřiceti tun průmyslových jedů. Unikly z továrny na výrobu pesticidů patřící americké společnosti Union Carbide.
Továrna na pesticidy společnosti Union Carbide na západním kraji indického města Bhópál byla den předtím odstavena kvůli údržbě. Místní dělníci dostali za úkol natřít víko nádrže, ve kterém se nacházel kapalný methylisokyanát (CH₃NCO). Do nádrže pronikla voda. Došlo k reakci, při které se začal methylisokyanát odpařovat a zhruba 40 minut po půlnoci začal unikat ve formě jedovatého plynu. Vedoucí směny v továrně sice po zjištění nebezpečí zapnul poplašné sirény, ale velká část jich nefungovala a lidé tak byli zasaženi ve spánku, kdy neměli šanci utéct.
Během tří dnů po havárii zemřelo v Bhópálu a jeho okolí přibližně 8.000 lidí (do dnešního dne přibližně 20.000 lidí. Celkový počet lidí, jichž se bezprostředně dotýkají následky otravy, se odhaduje přes 500.000). Plyn byl těžší než vzduch a pomalu postupoval ve směru větru k blízké chudinské čtvrti, kde začal zabíjet. Účinek jedu byl okamžitý a postupně zasáhl oblast o rozloze 60 km². Jed měl za následek okamžitou smrt (či slepotu s následnou smrtí) vlivem „spálení“ tkání očí a plic. Toxické látky pronikly do krevního řečiště, kde vážně poškodily další tělesné orgány. První akutní příznaky zasažení se projevovaly zvracením, pocitem pálení očí, v nos a v krku. Následné poruchy dýchání byly hlavní příčinou úmrtí. V některých případech vyvolal plyn silnou vnitřní produkci tektuin, která měla za následek zaplnění plic. Ti, co přežili první zasažení plynem, měli nenávratně poškozené plíce, neurologické symptomy zahrnující bolesti hlavy, poruchy rovnováhy, deprese, únavu, vyčerpání, podrážděnost. Dalšími poruchami bylo poškození trávicí trubice, pohybového aparátu, rozmnožovacího a imunitního systému. Těhotným ženám se narodily (a stále se rodí) postižené děti. 
Společnost Union Carbide odmítla požadavek na odškodnění obětí ve výši 220 milionů dolarů. Po pěti letech soudů (1989) indická vláda přistoupila na mimosoudní vyrovnání ve výši 470 milionů dolarů.
O dalších 10 let později, v roce 1999, společnost Union Carbide Corporation koupila firma DOW Chemical za asi 9,3 miliardy dolarů.
Chemička v Bhópálu ihned po havárii ukončila svůj provoz. Tovární komplex byl zanechán v dezolátním stavu, zamořený jedovatými látkami, které se stále uvolňují do okolí respektive do spodní vody. Místní lidé však nemají jiné vodní zdroje a tak po necelých třiceti letech jsou stále pomalu zabíjeni.
Firma DOW Chemical odmítá zodpovědnost a nechce být spojována s oním neštěstím. Není ochotna přispívat obětem na zdravotnickou péči či starat se o odstranění ekologických následků katastrofy z roku 1984. Byla jednou z firem sponzorujících LOH v Londýně...
Lidé z Bhópálu pořádali letos tzv. Antiolympiádu, jejíž součástí byl např. krabí závod dětí s postižením, které mají v přímém důsledku působení látek unikajících z chemičky.

Zdroj:
http://hn.ihned.cz/c1-39324230-obeti-z-bhopalu-zadaji-spravedlnost-dodnes
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bh%C3%B3p%C3%A1l_(katastrofa)
http://www.greenpeace.org/czech/cz/media/press-release/20-let-od-katastrofy-v-bh-palu/
http://www.blisty.cz/art/16135.html