S postavou Odyssea, tuláka,

téměř věčného poutníka, jsem se identifikoval, napsal Oskar Kokoschka v autobiografii Můj život .

Oskar Kokoschka byl malíř, ilustrátor a grafik, kromě toho ale i spisovatel a autor divadelních her. Nejznámější jsou jeho intenzivní expresivní portréty, u kterých se snaží vystihnout psychiku a emoce modelu, a malby krajin, především množství městských a krajinných panoramat. Jeho tvorbu ovlivnila vídeňská secese, německý expresionismus a fauvismus.

Oskar se narodil 1. března 1886 v Pöchlarnu, avšak hned následujícího roku se rodina přestěhovala do Vídně.
Jeho otec Gustav Kokoschka byl pražský zlatník, maminka Romana Loidlová pocházela ze Štýrska. V roce 1891 mu umřel starší bratr

Jako dospívající chlapec se Kokoschka nijak zvlášť o umění nezajímal, chtěl se stát výzkumným chemikem.
V letech 1905—1909 studoval na Universitě užitých umění ve Vídni, kde byl jedním z jeho učitelů Gustav Klimt. Věnoval se především porterétům, ovlivněn Van Goghem a vládnoucí secesí.
Kokoschka měl vášnivý, často bouřlivý poměr s Almou Mahlerovou-Werfelovou, krátce po smrti její čtyřleté dcery Marie Mahlerové a jejím poměrem s Walterem Gropiem. V roce 1912, po několika společných měsících s ním Alma otěhotněla, dítě zabila při potratu a odmítla také sňatek. Roku 1914 se vztah rozpadl. Přesto Kokoschka miloval Almu po celý život a jedna z jeho nejlepších prací, Bouře („Nevěsta větru“), je k její poctě. Vztahem s Almou byla inspirována také jeho báseň Allos Markar.

Oskar nastoupil do rakouské armády a bojoval v první světové válce; v Haliči byl těžce zraněn měl střelné zranění hlavy a bajonetem propíchnutou plíci. V Haliči byl i krátce vězněn. Po krátkém pobytu ve Vídni byl poslán na frontu u Soči, kde se jeho zdraví velmi zhoršilo. Odjel do Stockholmu, kde vyhledal pomoc lékaře specializujícího se na poranění mozku, pak odešel do Drážďan. V této době byl natolik nervově vyčerpaný, že si udělal obrovskou loutku své bývalé lásky Almy Mahlerové, ke které se choval tak, jakoby byla živá...
V roce 1919 byl Kokoschka požádán, aby učil umění na Akademii krásných umění v Drážďanech, odtud v roce 1924 odešel do Paříže. kde vytvořil mnohé obrazy hýřící živými barvami a neklidnou energií. Jeho obrazy tehdy často měly provokativní politické náměty. Roku 1931 se vrátil do Vídně, avšak před sílícím nacismem utekl roku 1934 do Prahy. Přijal také československé občanství. Zde poznal svou budoucí ženu, Oldu Palkovskou.
Zároveň inspiroval vznik spolku Oskar Kokoschka Bund, který usiloval o umění nezávislé na nacistické estetice, která Kokoschkovy obrazy označovala za zvrhlé umění.
Nacisté tehdy Kokoschkovi veřejně vyhrožovali:
„Až přijedeme do Prahy, pověsíme tě na první lucernu.“
V době mobilizace 1938 Kokoschka znovu uprchl před nacismem, tentokrát do Anglie. S Oldou se usadili se v Cornwallu, kde Kokoschka maloval akvarely a Olda si zařídila malý krámek s pečivem. V roce 1940 se přestěhovali do Londýna. Oskar často trpěl depresemi. V roce 1941 se s Oldou Palkovskou v londýnském válečném bunkru oženil. Po válce (1947) Kokoschkovi získali britské občanství.
Po krátkém pobytu v USA a v Rakousku, v Salzburgu, se usadil ve Švýcarsku(Villeneuve na břehu Ženevského jezera), kde proběhly první jeho velké poválečné výstavy a kde žil až do konce života. Teprve roku 1975 přijal zpět rakouské občanství.
Oskar Kokoschka zemřel 22. února 1980 v Montreux ve Švýcarsku.

Mezi na interrnetu nejrozšířenější citáty Oskara Kokoschky patří tento:
Za zkušenosti musíme v životě platit. Máme-li štěstí, dostaneme slevu.
(Oskar Kokoschka)

Ludvík Kundera upozornil, že poněkud stranou stojí Kokoschkovo literární dílo, které je jistě vzhledem k rozsahu a významu jeho výtvarné tvorby pouhou marginálií, avšak nikoliv nezajímavou. Kokoschkův Mein Leben (Můj život) vznikal v průběhu sedmdesátých let ve spolupráci s Remigiem Netzerem. Kokoschka je mistrem detailu, zároveň však není sebestředný, dokáže být diskrétní a shovívavý. Neřadí události podle kritérií vnějšího významu a společenské důležitosti, ale podřizuje je spontánní asociativnosti, která jeho vyprávění dodává přirozené poetické kouzlo. Kokoschkova autobiografie má výpovědní hodnotu mimo jiné také v perspektivě středoevropského kulturního kontextu.

Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Kokoschka
http://www.databazeknih.cz/zivotopis/oskar-kokoschka-10240
http://aluze.cz/2001_02/kokoschka.php
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=523

Obrázky:
www.wikipaintings.org
www.lessing-photo.com
Repro z knihy Františka Dvořáka Oskar Kokoschka