Člověk už iluzí nemá,

ty spadnou dřív než na podzim listí, ale raduje se jen z jedné věci - z nepromarněných dnů, - z práce ... (Antonín Slavíček)

Antonín Slavíček se narodil 16. května 1870. Maminka mu brzy zemřela. O domácnost se staraly jeho dvě sestry a otec, který měl při jeho narození již 47 let. Rodinu postihla ještě další těžká událost – smrt Antonínova staršího bratra.
Antonín již od malička pěkně kreslil. Už na gymnáziu se rozhodl pro malířství. Základy mu dal soukromý učitel, malíř E. J. Lauffer. V šestnácti letech odešel na krátko do Mnichova (1886), ale brzy se vrátil a v letech 1887- 99 studoval krajinomalbu na Akademii výtvarných umění u prof. Julia Mařáka. S ním se často neshodl a proto studium několikrát přerušil.


V 19 letech, patrně pod vlivem svého strýce (staroboleslavského probošta, který se jmenoval stejně: Antonín Slavíček), odešel (z nešťastné lásky?) na krátkou dobu do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. Po návratu do Prahy v roce 1893 poprvé vystavoval několik svých krajinek na výstavě Umělecké besedy. Pak pokračoval ve studiích v Mařákově škole. V roce 1895 se oženil s Bohumilou Brynychovou. Manželé Slavíčkovi měli tři děti: Evu, Jana a Jiřího.
Po smrti Julia Mařáka v letech 1899 -1900 převzal jeho školu. V letech 1903-05 vedl svou vlastní školu. Zprvu obdivoval ladění obrazů Chitussiho, sám maloval náladové a melancholicky laděné obrazy. Později se jeho malby projasnily.
Roku 1898 nastal zlom v jeho malování, nastoupila malba barevnou skvrnou. Nemohl jen věrně kopírovat přírodu, malba pro něj byla spíše výpovědí.
Významným přítelem Antonína Slavíčka byl mecenáš a sběratel umění August Švagrovský, rodák z Roudnice nad Labem. Podstatnou část své sbírky včetně řady Slavíčkových obrazů věnoval Švagrovský rodnému městu.


Slavíček byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a pravidelně s jeho členy vystavoval doma i v cizině. Byl krajinář, ale byl také malířem města, zejména Prahy. Zprvu ho lákala bizarní zákoutí staré Prahy, maloval také Letnou, kde bydlel, a mnoho dalších pohledů. Roku 1907 Slavíček navštívil Paříž, kde se setkal s impresionisty. Sám brilantně používal malířskou techniku barevných skvrn, ale zachycení okamžitého dojmu mu bylo málo, svými obrazy navíc musel dát najevo svůj názor na reálný svět.

Slavíček maloval krajiny na venkově zpočátku v Hostišově na Táborsku (1900), později v Kameničkách u Hlinska (od roku 1903). V Kameničkách pak vytvořil přes sedmdesát obrazů, které jsou považovány za jeho vrcholnou tvorbu. Chtěl zachytit atmosféru venkova, výhledy na malebnou českou krajinu i chalupy venkovanů. S úctou zobrazoval těžký a tvrdý život lidí, mnohem skutečnější než život ve městě. Plně zde uplatnil svou myšlenku impresionismu v zachycení pokorné a klidné nálady v krajině.


Vše se obrátilo k horšímu, když těžce onemocněla jeho žena.
Odjel s ní na léčení do Dubrovniku, kde si pádem na skalách zlomil ruku a nemohl pracovat.
Léto pak trávili v Orlických horách u přítele na faře v Německé Rybné, kde jej při koupání v říčce Zdobnici ranila mrtvice a ochrnul na pravou polovinu těla. Těžce se zotavoval, již se nemohl volně pohybovat.
Zdravotní stav a nemožnost malovat jej přivedla k fatálnímu rozhodnutí.
1. února 1910 se zastřelil.
Je pohřben na Olšanských hřbitovech.

Zdroj:
http://www.praguewelcome.cz/cs/pamatky/o-praze/slavne-osobnosti/vytvarne-umeni/38-slavicek-antonin.shtml
http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Slav%C3%AD%C4%8Dek

Obrazy:
commons.wikimedia.org,
www.galleryjk.cz,
kultura.idnes.cz,
storiografia.blog.cz