Důvěra a pokora

28. 5. 2013 12:38
Rubrika: osobnosti

Vás, moji mladí přátelé prosím, abyste umělecky dali ze sebe vše, čeho jste schopni. Václav Talich


Václav Hugo Talich se narodil 28. května 1883 v Kroměříži. 

Od roku 1886 studoval na gymnáziu v Klatovech. Už na nižším gymnáziu hrál v orchestru a vystupoval veřejně jako houslista. Vystudoval hru na housle na pražské konzervatoři. Hojně pěstoval komorní hru. Zároveň byl sbormistrem akademického pěveckého sboru. 
Na podzim roku 1903 odešel do Německa, kde se stal prvním houslistou, pak komorním mistrem houslí v Berlínské filharmonii. V roce 1906 poznal Josefa Suka a České kvarteto. Mezi lety 1908-1912 působil jako dirigent ve Slovinské filharmonii. V letech 1912-1915 odjíždí do Plzně kde je prvním kapelníkem a šéfem opery. Od roku 1922 začal podnikat umělecké zájezdy po Československu a pak i do zahraničí, Itálie, Vídně, Londýna, Bruselu a Paříže.
Václav Talich se profiloval jako pozoruhodný dramaturg. Platilo to i během jeho působení v České filharmonii – vytvořit z ní dokonalý nástroj, to byla jen jedna část Talichovy vize. Do soudobé české a evropské kultury měl orchestr vrůstat také a možná hlavně tím, za jaké skladby a skladatele se staví. Provádění české hudby považoval Talich za samozřejmost. Ale hloubka a důkladnost, se kterou se jí věnoval, vůbec samozřejmé nebyly. Vedle zakladatelů a klasiků české symfonické tvorby (Smetana, Dvořák, Fibich) objevným způsobem uváděl díla svých současníků: Janáčka, Foerstera, Nováka, Suka i Martinů. Do kmenového repertoáru orchestru ale vřadil i francouzské impresionisty či Mahlerovy symfonie; hned v první šéfovské sezoně provedl Schönbergovu Komorní symfonii op. 16, o pár let později objevil pro české publikum, ale především pro maďarské publikum Bartókovu Taneční suitu, lhostejný nebyl ani ke Stravinskému, Prokofjevovi či Šostakovičovi.

Za okupace v roku 1941 poprvé provedl v Berlíně a Drážďanech Mou Vlast. Svým vystupováním v zahraničí se stal velmi populární.
Václav Talich se za války snažil svým působením posilovat národní vědomí, při této činnosti se nevyhnul spolupráci s vedoucími činiteli NSDAP a vynuceným „loajálním" (tj. kolaborantským) projevům. Jeho činnost vyhovovala vedení NSDAP, protože vedení NSDAP předpokládalo, že tímto způsobem se české obyvatelstvo neškodně odreaguje a bude dál pokojně pracovat pro "Velkoněmeckou říši". Po skončení druhé světové války Talich strávil víc než měsíc ve vězení jako údajný kolaborant s nacisty. I když se nikdy nic neprokázalo, tato obvinění mu silně zkomplikovala život a vzala mu nadlouho důvěru do další práce. Poprvé dirigoval až koncem září 1946. S orchestrem Národního divadla uvedl Smetanovu Mou vlast. Jeho velkým nepřítelem byl tehdejší ministr školství a kultury profesor Zdeněk Nejedlý. Ten „se zasloužil“ o jeh odchod z České filharmonie.

V roce 1949 byl povolán na Slovensko do Bratislavy, aby zde založil Slovenskou filharmonii. Tento úkol splnil a nově založenou filharmonii, jako její hlavní dirigent, povznesl na světovou úroveň. Na Slovensku působil do roku 1952.
Po roce 1952 se vrátil zpět k České filharmonii, kde spolupůsobil se sbormistrem prof. Stupkou.
Od roku 1954 nemohl kvůli nemoci vystupovat na veřejných koncertech a omezil se pouze na nahrávání gramofonových desek.
V roce 1956 odešel na odpočinek. Žil v Berouně, kde po dlouhé nemoci 16. března v roce 1961 zemřel. 
Poslehněte si živou nahrávku z roku 1954: 
Václav Talich - Antonín Dvořák, Holoubek, B. 198 (op. 110) 

 

Zdroj:
http://www.velikani.cz/index2.php?zdroj=talichv&kat=umehu
http://zivotopis.osobnosti.cz/vaclav-talich.php
http://www.showbiz.cz/lide/vaclav-talich/

 

Dirigenti České filharmonie
(Z knihy Z Herálce do Šangrilá a z posledních rukopisných poznámek Františka Slámy)

 

Od počátků své existence se Česká filharmonie potýkala s existenční nejistotou. Bylo běžné, že si její hráči hledali jiné výdělečné příležitosti a za ně zaskakovali nadšení laici, ani ti ovšem nezůstávali dlouho. Pokud správa orchestru nesehnala peníze na novou sezónu, orchestr se rozešel s nadějí, že se do září možná něco sežene. Držely ho nad vodou benefiční vystoupení, zájezdy po českých lázních, letní promenádní koncerty. Této situaci musel rok co rok čelit iVáclav Talich, jak často naznačoval jeho důvěrník, náš legendární kustod pan Vilím i pamětníci v řadách orchestru. Tím obdivuhodnější je, že Talich ze své náročné koncepce neslevil ani o milimetr a mnohaletou neúnavnou mravenčí prací přetvořil filharmonii v těleso schopné vyrovnat se i s těmi nejnáročnějšími úkoly. Přivedl do orchestru řadu výjimečných instrumentalistů jako Karla Bidla nebo Rudolfa Lisého, rozpoznal a podpořil dirigentský talent někdejšího filharmonického kontrabasisty Karla Šejny. Pečlivě promýšlel dramaturgii jednotlivých sezón a systematicky tak vůbec poprvé v dějinách orchestru vybudoval stabilní repertoár, který svou šíří a náročností dodnes budí respekt. Dobře věděl, že orchestr nemůže dál růst bez kontaktů s hudebním děním v zahraničí a bez stálého a kompetentního publika, které si ovšem musí postupně vytvořit. V této souvislosti spojoval myslím velké naděje především se Společností pro soudobou hudbu a po válce s Hudební mládeží; tu už sice vzhledem k okolnostem nemohl podpořit jako šéf filharmonie, ale zato jí věnoval řadu koncertů Českého komorního orchestru.
( http://www.frantisekslama.com/dirigenti-ii )

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka