Jean kardinál Daniélou

Pravda znamená, že v mysli přikládáme věcem důležitost, kterou mají ve skutečnosti.

Jean Daniélou, SJ byl teolog, historik, jezuita a člen francouzské Akademie, expert druhého vatikánského koncilu. Stal se jednou z hlavních postav teologie druhé poloviny 20. století.

Jean-Guenolé-Marie Daniélou se narodil 14. května 1905 v Neuilly-sur-Seine jako syn Charlese a Madeleine (rozené Clamorgan). Jeho otec byl antiklerikální politik, několikrát vykonával funkci ministra; jeho matka působila ve vzdělávání a založila instituci pro vzdělávání žen.
Jean studoval na Sorboně, závěrečné zkoušky vykonal roku 1927.
V roce 1929 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Stal se učitelem, působil na chlapecké škole v Poitiers. Zároveň studoval teologii v Lyonu a v roce 1938 byl vysvěcen na kněze. 

Během druhé světové války v letech 1939–1940 sloužil u francouzského letectva. Po demobilizaci se vrátil do civilního života. Roku 1942 získal doktorát z teologie a byl ustanoven kaplanem ženské sekce École Normale Supérieure v Sèvres. Ve stejné době začal se svým studiem patristiky.
Je jedním ze zakladatelů ediční řady Sources chrétiennes (Prameny křesťanství, Křesťanské prameny). V roce 1944 byl jmenován profesorem raně křesťanské historie na Katolickém institutu v Paříži, kde se později stal děkanem.
V padesátých letech 20. století zveřejnil několik historických studií, obsahujících díla Bible a liturgie (1956) a Pán dějin (1958). Spolu s teologem Henri de Lubac se stal iniciátorem vývoje tzv. Nouvelle Théologie (také Theologie der Avantgarde,Nová teologie), teologického směru oživujícího patristické kořeny.

Na pozvání papeže Jana XXIII. se Daniélou stal jedním z expertů (peritů) Druhého vatikánského koncilu. Jeho podpis je pod návrhem konstituce Gaudium et spes (o církvi v dnešním světě). Zásadním byl i jeho příspěvek při vypracování „Schématu XIII“. Se svou kompetencí v oboru biblické antropologie vtiskl do znění této pastorální konstituce personalistické myšlení.
Roku 1969 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem poté, co tuto hodnost odmítl Henri de Lubac. 
Kardinál Daniélou byl 9. října 1972 vybrán do francouzské Akademie (Academie Française).

Křesťan není žádná bludička ploužící se slzavým údolím, ale stejně jako otec naší víry Abrahám putuje k zemi, kterou mu ukázal Bůh. (Jean Daniélou)

Jean Daniélou zemřel náhle 20. května 1974. Jeho smrt vyvolala mnoho komentářů a spekulací.
Věnoval totiž pastorační péči chudým lidem a ženám z pařížských slumů. Infarkt jej postihl u jedné z pařížských prostitutek, které přinesl peníze na advokáta pro jejího manžela, který v té době byl ve vězení. Šetření, co se opravdu stalo, provádělo v této skutečnosti i Tovaryšstvo Ježíšovo. Mělo jej zbavit podezření, která jeho smrt vyvolala. Italský novinář Sandro Magistro píše, že “ve skutečnosti, obklíčili případ tichem, které jej podezření nezbavilo.“ Oficiální komuniké znělo, že „v apoštolské horlivosti se setkal s živým Bohem."
Emmanuel Boysson dodává:
„Jean měl vždy zájem o opovrhované. Hluboce jsem obdivoval jeho nasazení, jež je podobné mučedníkům, jejichž vůně stoupá rovnou do nebe pod stigmatem a posměšky davu. Byla-li paměť Jeana Danielou zneuctěna, chci zdůraznit, že mnoho osobností se připojilo se svým uznáním, otec Carré, Maurice Druon, Marcel Achard, nemluvě o oficiální vzpomínce papeže Pavla VI. a dokonce i dvacet let po jeho smrti o uznání papeže Jana Pavla II.“

Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Dani%C3%A9lou
http://fr.wikipedia.org/wiki/Jean_Dani%C3%A9lou
http://v.i.v.free.fr/spip/spip.php?article2838
http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=849
http://virtually.cz/archiv.php?art=19351