Judo – jemná cesta

Profesor Dr. Jigorō Kanō, tvůrce judo a zakladatel Kodokanu (škola judo v Tokiu), zemřel 4. kvěna 1938 ve věku 77 let.

Narodil se 28. října 1860 nedaleko města Kobe. Roku 1871 se však jeho rodina přesídlila do Tokia.
V té době procházelo Japonsko zásadními změnami, s nimiž se měnil i způsob života celé říše a jejích obyvatel. Současně se zhroucením dosavadního feudálního státního zřízení byly odsouzeny k zániku nejen jeho mnohé nedostatky, nýbrž také vyspělá japonská kultura.
Zákon, kterým bylo roku 1871 zakázáno nosit meče, vyvolal rychlý úpadek všech druhů válečnického umění, z čehož ovšem nebylo ušetřeno ani jiu-jitsu. Různé školy jiu-jitsu, podporované různými samurajskými rody, se rázem ocitly na pokraji úpadku. 

Jigorō byl v mládí velmi slabý, avšak velmi hrdý, než aby byl ochoten snášet všechna příkoří svých silnějších vrstevníků, od nichž musel leccos vytrpět. Chtěl nějakým způsobem zvýšit svou sílu do té míry, aby se vyrovnal svým násilnickým vrstevníkům, nebo je dokonce předčil. Slýchal občas, že existuje jakési zvláštní bojové umění, s jehož pomocí může malý a slabý člověk překonat daleko silnějšího útočníka. To byl důvod, proč se malý Jigorō rozhodl naučit tomuto umění.

Úpadek starých škol jiu-jitsu zbavil jejich učitele dosavadního zaměstnání, takže jim nezbylo, než hledat si obživu někde jinde. Nebylo proto právě snadné nalézt dobrého učitele jiu-jitsu. Mladý Kanō však hledal vytrvale: podařilo se mu nalézt výborného mistra jiu-jitsu Teinosuke Yagi, který ho naučil základům svého umění. Kanō toužící po důkladném poznání tohoto starého umění, se postupně sešel s třemi dalšími učiteli a byl jimi zasvěcen do tajů umění obou zmíněných škol. Po letech pečlivého studia a pozorných úvah založil roku 1882 – ve svých dvaadvaceti letech – vlastní školu, kterou nazval Kodokan a v níž začal vyučovat svému vlastnímu systému, který místo jiu-jitsu nazval jménem judo. Mladého učitele nutila jeho neukojitelná touha po poznání k dalšímu studiu a zkoumání tajů dalších škol jiu-jitsu. Pro tento účel nelitoval nikdy energie a všechen volný čas, který mu zbyl po splnění jeho učitelských povinností, věnoval vyhledávání a navštěvování třeba i vzdálených mistrů, jen aby se od nich naučil něčemu novému, co dosud neznal. A tak se mladý Kanō stal ve svém oboru uznávaným mistrem a dosáhl v něm takové úrovně jako dosud nikdo před ním.
Jiu-jitsu je nejen velmi zajímavé umění uplatnitelné v praktickém životě, nýbrž i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha.Toto poznání přivedlo Kanō na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Nejdříve bylo nutno staré umění upravit. Starý systém jiu-jitsu nebyl totiž dostatečně rozvinutý pro tělesný, psychický a morální trénink a vývoj. Každá ze starých škol jiu-jitsu měla své přednosti i nedostatky. Kanō dospěl k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, a tak položit základy, na nichž by bylo možno postavit nový systém jiu-jitsu, třeba jen pro trénink a sebeobranu v praktickém životě.
Tento nový systém nazval Kodokan-Judo. Nový název pro svůj systém zvolil Kanō místo dosud užívaného názvu jiu-jitsu proto, že jeho systém nebyl už jen dosavadním jiu-jitsu. Kanō samozřejmě učil „jitsu“ (jap. "umění, technika"), učil je však zároveň s „do“, což znamená „cesta“ nebo „princip“. Tento nový název se velmi brzy vžil přesto, že před tím, než jej začal pro svůj nový systém užívat Jigorō Kanō, užívala tohoto názvu jen jediná ze všech japonských škol, a to škola Yikišin-Ryu. Kanō si pro svůj systém zvolil toto málo užívané jméno úmyslně: chtěl tím odlišit svou novou školu od všech starých. Pro to, aby nezůstal při běžném a užívaném názvu jiu-jitsu, měl pádné důvody. Některé školy jiu-jitsu totiž s oblibou dávaly přednost příliš tvrdým chvatům, které velmi často skončily zraněním, takže mnoho lidí dospělo k závěru, že jiu-jitsu je velmi surové a nebezpečné. V tělocvičnách různých škol, kde nebyl vždycky dostatečný dozor nebo kde nebyl výcvik veden morálně vyspělými cvičiteli a dobrými pedagogy, zacházeli starší žáci se začátečníky zbytečně tvrdě. Tím přispěli ke vzniku názoru, že jiu-jitsu vychovává z mladých lidí rváče a vede k surovosti povah.
Ministerstvem obrany byl Jigorō Kanō 1. července 1899 jmenován prezidentem Centra studií japonských bojových umění.
Judo (ve významovém překladu „jemná cesta“ nebo také „cesta pružnosti“) bylo zařazeno v roce 1964 mezi olympijské sporty.

Zdroj:
http://www.cudk.cz/temata/4/clanek/19/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Judo