Svým bratřím kněžím odkazuji prosbu,

 aby milovali pravdu, byli stateční a věrní a učili se znát znamení doby.

„Přátelé, jsem rád, že vás vidím a po tom úvodu, který jste slyšeli, prosil bych vás, abyste to vězení a náš život tam nebrali příliš tragicky. My byli hrdí, že můžeme přinést svobodě, pravdě a víře svou oběť.“
(Letenská pláň, listopad 1989)
Před necelými třemi lety jsme si připomínali dvacetileté výročí smrti Josefa Zvěřiny, dnes si připomínáme sto let od jeho narození ve Stříteži na Třebíčsku.
Životopis si tedy můžet přečíst zde.  
Medailon o jeho životě můžete shlédnout zde.

Josef P. Ondok o něm řekl: „Český teolog Josef Zvěřina měl velký smysl pro humor, navíc kořeněný intelektuálskou ironií, kterou dovedl v debatách efektivně uplatňovat. Za doby jeho věznění, když po maďarských událostech poklesla nálada vězňů, fungoval na kněžském muklovském oddělení (neboť kněží byli izolováni od ostatních muklů, aby je ideologicky nedeformovali) "zvěřinec", jehož cílem bylo obveselovat spolubratry, aby neklesali na duchu. Tvořilo ho včetně Zvěřiny šest muklů. Akce na pozvednutí nálady byly různé. Oblíbenou formou byla maňásková představení, pro něž byly zhotoveny dvě figurky. Představovaly např. pana profesora a jeho asistenta, nebo pana generálního vikáře a sekretáře apod. Text hry obsahoval různé veselé parodie a satiry na některé aktuální problémy a také na některé konkrétní lidi.“
(Z knihy Bereme smích vážně?, nakladatelství Trinitas, zdroj: http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Vesely-teolog-Josef-P-Ondok.html )

Jeho skvělý životní postoj je znát z této historky:
Bachař se ho ptá: „Poslyšte, vy nás ale musíte nenávidět?!“
A Zvěřina na to povídá: „Ale prosím vás, proč? Přece si nebudu ničit život nějakou nenávistí...“

Josef Zvěřina zemřel při koupání v moři u Nettuna. Jeho poslední slova byla odpověď na otázku, jak se na pláži cítí: 

„Jako námořník, kterej se vrací do svého moře.“
Moře miloval: byl to pro něj výmluvný symbol nezměrnosti a hloubky Boží lásky a milosrdenství.
Ve své závěti napsal:
„Svým bratřím kněžím odkazuji prosbu, aby milovali pravdu, byli stateční a věrní a učili se znát znamení doby.“
Svým přátelům a žákům slíbil "věrnost na věčnosti".

(http://www.halik.cz/clanky/josef_zverina.php )