Přesuňme se spolu do doby Karla IV. a ještě k tomu do Itálie. Právě tehdy a právě zde totiž žil Francesco Petrarca.
Narodil se 20. července 1304 v Arezzu, odkud se později přestěhoval do Avignonu, kde začal také studovat. Od roku 1318 pak studoval práva v Montpellier a poté v Bologni, po smrti svého otce ale musel studia z finančních důvodů ukončit. Roku 1326 se stal knězem.
Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole, o čtyři roky později vyzýval k obnově antického Říma. Později se přestěhoval do Milána, kde působil v diplomatických službách arcibiskupa Viscontiho.
V Itálii se setkal s Karlem IV. a přijal jeho pozvání navštívit Prahu (1356). Později se přestěhoval do Benátek, papežem Urbanem byl pozván zpět do Říma, ale Petrarca v Padově onemocněl natolik, že už ve své cestě nemohl pokračovat a až do smrti žil u své dcery.
Zemřel 18. července 1374.
Svým dílem navazoval na Danta a společně s ním je považován za otce humanismu a renesance.
Psal italsky a latinsky, on sám považoval za významnější tvorbu latinskou, ale dnes je preferována spíše jeho tvorba italská. Právě pro ni je považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru a jednoho z nejvýznamnějších autorů evropské milostné poezie. Většinu svých básní věnoval své platonické lásce Lauře de Noves.
S trochou nadsázky se o něm říká, že byl jedním z prvních alpinistů, měl totiž velmi rád přírodu, hory a turistiku.
Zdroje:
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.