„Jsem dítě v pokročilém věku.“

řekl o sobě na sklonku svého života.

I my musíme v sobě nalézt dětskou duši, abychom pochopili zázračný Chagallův svět, kde oslové létají po obloze, mladé dívky se projíždějí na kohoutech a houslista se usadí na střeše, aby tam zahrál sváteční melodii.
Марк Шаґал neboli Moše Segalje známý pod jménem Marc Chagall. Narodil se 7. července 1887 v Ljosně ve Vitebsku. Byl nejstarší z devíti dětí židovského obchodníka s rybami. Vzpomínky na dětství, chudobné, leč šťastné, se prolínají celým jeho dílem.
Jeho prvním učitelem malby byl od r. 1906 místní umělec Jehuda Pen. O několik měsíců později, v roce 1907, se však přestěhoval do Sankt Petersburgu, kde studoval u Nikolaje Roericha a setkával se s umělci všemožných směrů. V letech 1908-1910 studoval u Leona Baksta.
Židé mohli přebývat v Sankt Petersburgu pouze na oficiální povolení a Marc Chagall byl dokonce krátce vězněn. V Sankt Petersburgu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.
V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec a dostal stipendium ke studiu v Paříži. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a oženil se svou snoubenkou Bellou. Po vypuknutí války se nechal zaměstnat na úřadě pro válečné záležitosti a nemusel se přímo účastnit válečných bojů. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.
Chagall se aktivně účastnil revoluce v r. 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské oblasti; a Chagall zde založil uměleckou školu.Chagall však postupně více a více nesouhlasil se socialistickým režimem . V r. 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v r. 1923 do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, která vycházela především v novinách. V r. 1937 se stal francouzským občanem.
Když během druhé světové války začali nacisté okupovat Francii a deportovat Židy. Marc s rodinou opustil Paříž a pobýval v Marseille. V roce 1941 byl však pro svůj ruský původ a židovské vyznání zatčen gestapem a propuštěn byl až na naléhání amerického konzula. Za pomoci amerického novináře Variana Fry uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko do USA, kde žili až do r. 1948.
2. září 1944 po nemoci umírá jeho milovaná Bella, jež byla inspirací mnohých jeho maleb. O dva roky později se Chagall vrátil do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence. Podílel se na vzniku nevládního antifašistického hnutí. Trpěl depresí, z níž mu pomohlo setkání s Virginií Haggardovou. Motivovalo jej také mnoho divadelních zakázek, které dostával. V těchto letech se vrátil k nespoutaným, jasným barvám. Díla z tohoto období jsou zasvěcená lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.

Chagall - kostel Všech svatých Tudeley
V r. 1952 se oženil s Valentinou Brodskou. Několikrát byl v Řecku a v r. 1957 navštívil Izrael. Zde vytvořil v roce 1960 barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem. V roce 1973 Chagall poprvé po padesáti letech navštívil Sovětský Svaz, kde mu byly vzdány pocty jako jednomu z největších ruských malířů. Chagall byl potěšen a prohlásil, že „v mých obrazech není centimetr čtvereční bez nostalgie pro mou rodnou zemi“.
Marc Chagall zemřel 28. března 1985 ve věku 97 let v Saint-Paul de Vence ve Francii. Zemřel osamělý mezi umělci, avšak pevně přesvědčený, že lidstvo bylo součástí jeho umění a že vidělo část toho, co viděl on sám. Vzkříšení očekává na tamním hřbitově.

Umění je stav duše. (Marc Chagall)
Jeho dílo bylo ovlivněno jednak dětskými a jednak židovsko-ruskými mytickými a náboženskými představami. Inspiroval se také životem běloruského lidu. V šedesátých a sedmdesátých letech se pustil do rozsáhlých projektů spojených s výzdobou veřejných institucí i náboženských staveb. Škála Chagallových námětů je velmi široká. Maloval narození, smrt, těžkosti každodenního života, osamění, svatby a pohřby, touhy, vášně a potěšení lásky, králíky i básníky, rodinu, Ruskou revoluci, Starý zákon, anděly, cirkus, akrobaty, krávy, kohouty, osly, ryby, hodiny i kytice. 
Chagallovo téma milenců ukázalo novou svobodu v práci se štětcem, mistrovské užití barev v zobrazení pravé lásky a radosti, milence vznášející se ze země magickou sílou lásky. Láska k hudbě se v Chagallových dílech objevovala s mytickou osamělostí, tichou meditací a hudbou židovských žalmů. 
Chagallovo dílo je možné zařadit hned do několika kategorií moderního umění. V Paříži před první světovou válkou byl členem avantgardních uměleckých hnutí. Jeho pojetí se však těmto směrům, jako kubismus a fauvismus, vždy poněkud vymykalo. Úzce spolupracoval s tzv. pařížskou školou a jejími představiteli, včetně Amedea Modiglianiho.
Jeho obrazy překypují vzpomínkami na dětství a velice živými barvami. Chagall sám sebe (někdy společně se svou ženou) stylizoval do role pozorovatele, který se dívá na svět skrz okno z barevného skla.

Chagall - Bílé ukřižování
Chagall byl také jedním z největších náboženských umělců naší doby. V jeho obrazech andělé a zvířata často doprovázeli člověka v roli prostředníka mezi Bohem. Chagallovy obrazy nenejsou vždy lehkomyslné a bezstarostné – často popisují hlubokou tragédii, ukřižování, agónii. Zobrazují osobní bolest, utrpení a obdivuhodné Chagallovy duchovní zkušenosti, který sám byl ruským židem. Hloubkou svých témat se však Chagall nikdy nezavděčil žádné náboženské skupině – jeho ukřižování byla trnem v oku jak židům, tak křesťanům.
Dělal ilustrace k mnoha knihám, ze nejzdařilejší bývají považovány ilustrace Gogolových Mrtvých duší, La Fontainových Bajek a Bible.

Chagall - katedrála v Remeši

Zdroj:
http://zivotopis.osobnosti.cz/marc-chagall.php
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marc_Chagall
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=128
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095927644-kalendarium/3153-vyhledavani/?searchType=date&kMonth=07&kDay=7