Kde vůle neschází, cesta se nachází.

Před 40 lety, 2. září 1973, zemřel John Ronald Reuel Tolkien.

Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců. (Společenstvo Prstenu, kap. Stíny minulosti) 

Kdo by neznal Tolkiena? Z usedlého oxfordského profesora se stala popkulturní celebrita a jako „toho pána s dýmkou, co psal o hobitech“ ho jistě dovedou identifikovat miliony lidí. Mnozí slyšeli o Frodovi a o prstenech a nemuseli přitom přečíst z ani řádku z jeho knih.
My známe Tolkiena povětšinou jako „vlídného starce s dýmkou“. V knize Johna Gartha „Tolkien and the Great War“ se nám však skýtá docela jiný obraz. Je to portrét dospívajícího mladíka na hranici mezi dětskými sny a dospělými ambicemi, chlapce, který prožívá životní přátelství, muže, který se právě oženil. Právě v tomto období se udály formující události Tolkienova života. Tehdy také vzklíčila většina toho, co později vyrostlo do rozvětvené mytologie.

Tolkienovo zrání
Z neuspořádaných představ a snů, z okouzlení Severem, filologií a krajinami pohádek se postupně počaly rodit první mýty. Zpočátku to byly jen neurčité obrazy – zachycované v sentimentálních a sladkobolných básních – a možná by takové i zůstaly, kdyby na scénu nevstoupila válka. Roku 1914 žila Anglie ještě jednou nohou v devatenáctém století a jen pomalými krůčky se vzdalovala epoše královny Viktorie. Odtud byl Tolkien stejně jako celá jeho generace vržen do moderní doby. Svět latinských divadelních her, diskusních kroužků a žertování u čaje byl záhy vyměněn za zákopy, tanky a hořčičný plyn. Sledujeme detailní popis válečných let a všechny přesuny jednotek, v nichž Tolkien a jeho tři nejbližší přátelé z Čajového klubu a Barrowovské společnosti sloužili, jejich vzájemnou korespondenci i prožívání šoku z války. Z těchto tří Tolkienových nejbližších, se kterými společně snil o umělecké a duchovní obrodě Anglie, byli dva do roku 1918 mrtví. Podobný osud potkal každého pátého studenta Oxfordské univerzity. Ohlásila se dospělost a s ní 20. století....

Joseph Pearce v knize "Tolkien – Man and Myth" ukazuje oxfordského profesora úplně jinak – jako Angličana, jako otce rodiny, jako mýtotvůrce a především jako katolíka. Leckterý milovník Pána prstenů se teď jistě ušklíbne s tím, že ho nějaké náboženství vůbec nezajímá. Má na to samozřejmě právo. Po světě chodí miliony tolkienofilů, kteří v životě nevzali do ruky Bibli a kostelu se vyhýbají obloukem, aniž by jim to kazilo požitek z četby. Nicméně, pokud je někdo Tolkienem fascinován a chce nahlédnout pod pokličku jeho díla, nemůže se přitom křesťanství a křesťanskému chápání mýtu vyhnout. Nemusí samozřejmě souhlasit, nejprve by však měl vědět, s čím že to nesouhlasí.
Právě tato kniha mu na biografickém podkladě ukáže, co si Tolkien myslel o smyslu příběhů, o manželství, o protestantství, o svátostech, o politice... a takto bychom mohli ve výčtu ještě notnou chvíli pokračovat. Některá důležitá témata jsou sice odbyta – platí to například o Tolkienových filologických zájmech a o jeho válečné zkušenosti – ale tím spíše vyniká těžko opomenutelný (a přesto často pomíjený) význam katolického křesťanství ve spisovatelově životě a díle.

Tolkienův mýtus je útěkem ke skutečnosti, ne od ní.
Nám se zdá k nevíře, že by nakonec tím nejpřitažlivějším světem mohla být skutečnost.
Nemylme se – kdo se žene za jinakostí druhotných světů a nemíní se vracet, ten beztak po čase sezná, jak se jejich lesk ztrácí a je nahrazován starou známou šedí. Žádný útěk totiž nesmí být natrvalo. Nakonec musí následovat přívrat zpět k tomuto světu. Nemusí to být nutně příklon ke všednosti. Charakteristikou pohádkových příběhů je podle Tolkiena obnova. Milovník útěků natrvalo by prohlásil: „Podívejte se, jak naše pozemské buky blednou před krásou stromů Lórienu.“ Autor Středozemě však říká: „Přečtěte si fantastický příběh a potom ohlédněte znovu na ten les, který se vám předtím zdál tak všední; nevidíte v něm teď stopy Lórienu? Nezdá se vám, že by se támhle na paloučku mohli vynořit elfové?“ Fantastické světy vracejí kouzlo tomuto světu, znovu vrhají světlo na krásu stvoření, která nám před tím mohla být skrytá. Neoslavují vítězství snu a fantazie nad plytkou realitou.
Ukazují realitu v její skutečné slávě, oděnou do krásy.

O životě J.R.R.Tolkiena si můžete přečíst zde  nebo třeba zde.

V nouzi je každá minuta drahá a přece je lepší pozdě než nikdy. 
(Návrat krále, kap. Jízda Rohanských)

Zdroj:
http://cslewis.signaly.cz/index.html?hlavni=http://cslewis.signaly.cz/tolkien/index.html
http://cslewis.signaly.cz/index.html?hlavni=http://cslewis.signaly.cz/tolkien/index.html
http://cslewis.signaly.cz/index.html?hlavni=http://cslewis.signaly.cz/tolkien/index.html
http://cs.wikiquote.org/wiki/John_Ronald_Reuel_Tolkien