napsal do svých poznámek blahoslavený Jakub Kern, když byl poslán na frontu. Dnes si jej církev připomíná – v roce 1924 dokončil 20. října svoji pozemskou pouť.
František Alexandr Kern se narodil 11. dubna 1897 ve Vídni. Pocházel z křesťanské dělnické rodiny. Jeho otec byl nočním vrátným vídeňského bruslařského klubu. Výdělek stěží stačil na obživu rodiny. František měl dvě starší sestry. V září r. 1908 vstoupil František do chlapeckého semináře v Hollabrunn. Již v té době rád chodíval do kaple, aby před svatostánkem zakoušel přítomnost Ježíšovu. V těchto hodinách před svatostánkem poznával stále hlouběji, že pravá láska spočívá v odříkání a oběti. Koncem roku 1912 vstoupil do třetího řádu sv. Františka. V říjnu 1915 musel František Alexandr Kern nastoupit vojenskou službu a v květnu 1916 byl poslán na italskou frontu. Tam byl 11. září 1916 zraněn, jednalo se o průstřel plic a jater, tři čtvrtě roku zápasil o holý život. Ve všem svém utrpení měl pevný cíl: stát se knězem. A tak po částečném uzdravení (jeho zranění se nikdy úplně nevyléčilo a bylo i příčinou jeho předčasné smrti) vstoupil do vídeňského kněžského semináře. Roku 1918 musel jako mladý poručík opět nastoupit do vojenské služby. Po skončení války pokračoval ve svém teologickém studiu. František Alexandr Kern byl chytrý, moudrý, cílevědomý student, jeho studijní kolegové si ho vážili pro jeho upřímné kamarádství.
Pro jeho rozhodnutí vstoupit do premonstrátského kláštera Geras ho přivedla zvláštní pohnutka: V Československu se po roce 1920 odloučila od římskokatolické církve národní „československá církev“. Řeholní kanovník Izidor Zahradník z premonstrátského opatství Strahov v Praze vystoupil z řádu a pokoušel se ve Vídni o odštěpení církve od Říma. To hluboce otřáslo mladým studentem bohoslovcem, že se rozhodl jako smírná oběť za tohoto řeholního kanovníka vstoupit do kláštera v Gerasu. 18. října 1920 je František Alexandr Kern oblečen do řeholního roucha a dostává řádové jméno Jakub, po premonstrátském mučedníkovi Jakubu Lacopsovi, oběšeném v Gorkumu.
V jednom z dopisů napsal: „Kněz se musí rozplynout ve svém povolání… Každá modlitba, každá oběť, každá námaha a trápení se stávají, jsou-li spojeny se správným záměrem, svatou setbou Boží, která dříve nebo později přinese plody.“
Během své rekonvalescence u sester v Meran byl ve stálém spojení se svým klášterem v Gerasu. V dopisech opatovi předkládal své pastorační plány do budoucnosti. Vrátil se do kraje „Waldviertel“ do Gerasu. Mohl se zde zase po několik měsíců věnovat duchovní správě. 20. června 1924 měl ještě v gerasském klášterním kostele kázání při příležitosti 30. výročí svěcení biskupa ze sv. Hippolyta Dr. Jana Rösslera. Znovu těžce onemocněl; musel být převezen do vídeňské všeobecné nemocnice AKH, kde mu byla znovu odstraněna čtyři žebra. Sotva se z tohoto těžkého chirurgického zákroku trochu zotavil, byla nutná další operace. Bylo to toho dne, kdy byly plánovány jeho slavné sliby. Předem věděl, že se jich zde nedožije. Den před svou smrtí řekl: „Zítra touto dobou budu vidět milovanou Matku Boží i svého strážného anděla... Zítra naposledy přijmu eucharistii. Věčné sliby složím v nebi.“ Tuto operaci již nepřežil. Bylo to 20. října 1924. Jakub Kern byl pohřben na místním hřbitově v Gerasu.
Roku 1956 byly jeho tělesné ostatky přeneseny do klášterního kostela opatství Geras. Již 18. března 1958 byl kardinálem Dr. Frant. Königem započat proces blahořečení, který byl slavnostně ukončen 7. června 1997 za přítomnosti papeže v Římě.
V pondělí velikonoční 13. dubna 1998 byly jeho relikvie uloženy do stříbrné skříně a přeneseny do kaple blah. Jakuba Kerna. Při té příležitosti prohlásil světící biskup Dr. Heinrich Fashing o tomto mladém knězi: „Jeho utrpení a smrt můžeme vidět v neodlučitelné souvislosti s utrpením a smrtí Ježíšovou. V tom spočívá jeho význam.“
Dne 21. června 1998 prohlásil papež Jan Pavel II. geraského premonstráta Jakuba Kerna při slavnostní bohoslužbě na vídeňském Hildenplatz za blahoslaveného.
Bylo uznáno zázračné uzdravení na přímluvu Jakuba Kerna: Čtyřletý chlapec, který měl nádor na mozku a dávalo se mu nanejvýš ještě dva roky života, se úplně uzdravil. Geraský premonstrát, farář P. Heřman Josef Weidinger shromáždil jako vicepostulátor procesu blahořečení více než 2000 zpráv o vyslyšení modliteb. O Jakubovi Kernovi říká: „Jeho život byl zasvěcen Marii, uzdravení nemocných. Měl otevřené srdce pro problémy své doby a pro záležitosti církve. Hlásal slovo Boží jasně a laskavě. I z nebe už mnoha lidem, kteří se na něho obraceli pomohl; pomohl, aby dovedli čerpat sílu z Božího slova, radostné zvěsti a dokázali obětovat svá utrpení za všechny lidi, kteří trpí.“
Bože, Tys dopřál blahoslavenému Jakubu Kernovi, že úsilím o dokonalost a trpělivostí v nemocech přilnul jedině k Tobě; dej, ať i my posilněni jeho přímluvou uskutečňujeme stále plněji Tvůj příkaz lásky a s duchovní radostí směřujeme k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Zdroje:
http://www.svjakub.cz/?module&p=prispevek&tema=74-zajimavosti&pid=100268
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.