Vraťme se do středověku, abychom poznali teologa, filozofa, učitele církve a člena nově vzniklého cisterciáckého řádu, sv. Bernarda z Clairvaux.
Jako správný člen významného šlechtického rodu se narodil na hradě – roku 1090 poblíž Dijonu. Podle legendy se Bernardově matce ještě před jeho narozením zdál sen, že se jí narodí pes s rezavou skvrnou na hřbetě. Podle jejího zpovědníka to mělo znamenat, že se jí narodí syn, který bude jako věrný pes střežit dům boží a štěkat na všechny nepřátele víry. Bernard byl skutečně k víře velmi připoután a po studiu v klášterní škole odešel v 19 letech s dalšími třiceti druhy na otcovy statky v Chatillonu a zde se připravovali na vstup do řehole. To se jim podařilo a r. 1112 vstoupili do cisterciáckého kláštera v Citeaux. Jednalo se o tehdy naprosto nový řád (papež jej povolil r. 1100).
Vynikal ctnostným životem a disciplínou. R. 1115 byl zvolen za představeného nové komunity v Clairvaux. Ve 25 letech přijal kněžské svěcení a hodnost opata a vydal se budovat nový klášter. Vedle modlitby se věnoval apoštolské činnosti a učil se ovládat svoji prudkost. Dovedl být rozhodným a vůdčím a pozitivně ovlivňoval také druhé lidi.
Poslechl biskupa a svá kázání začal psát – k jeho spisům patří např. Chvály Mariánské nebo O milosti a o svobodné vůli. R. 1128 byl na církevním sněmu v Troyes pověřen, aby sepsal řeholní pravidla pro nový rytířský řád templářů.
Po smrti papeže Honoria II. došlo při volbě jeho nástupce k rozkolu – byl zvolen Inocent II., odpůrci však zároveň volili Ankléta II. Bernard svou výmluvností zklidňoval spory mezi papežem a francouzským králem a posiloval důvěru v papeže. Spory ukončila smrt vzdoropapeže a r. 1145 byl papežem zvolen Bernardův žák Evžen III., který se i dále radil se svým bývalým učitelem.
V té době dobyl mosulský panovník Edessy jako klíčové místo k Jeruzalému. Papež Evžen poslal Bernarda jako hlasatele křižácké výpravy. Dále byl papežem poslán, aby posoudil zjevení a knihu abatyše Hildegardy z Bingenu, ke které se vyjádřil, že v knize uvedená zjevení mají nadpřirozený charakter, ale pochopí je jen ten, jehož srdce bude proniknuto láskou k Bohu.
Na konci života, kdy už byl zesláblý, jej biskup ještě povolal do Met, aby tady urovnal krvavý spor šlechticů s měšťany. Onemocnění se mu ale už nepodařilo přemoct a 20. srpna 1152 zemřel.
Po dvaceti letech (18. ledna 1174) jej papež Alexandr III. svatořečil a r. 1830 jej papež Pius VIII. prohlásil za učitele církve.
Sv. Bernard je patronem včelařů a voskařů, Janova a Gibraltaru a je vzýván jako pomocník v hodině smrti a proti dětským chorobám.
Bývá znázorňován jako cisterciácký opat s drakem, knihou, psem, úlem a lebkou.
cinik: mozna je jen slabej prijmac.
Nemyslíte, že poslední komentáře tady nemají co dělat? Jestli je či není někdo z vás takový nebo onaký vážně nepovažuju za komentář, který je k tématu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.