Třetí konstantinopolský koncil

7. 11. 2010 10:26
Rubrika: události

zasedal od 7. listopadu 680 do 16. září 681.


Koncil obnovil jednotu východní a západní církve odsouzením monotheletismu (tj. že Ježíš Kristus má jen jednu vůli), rozhodnutím, že Kristus má vůle dvě.
Bylo sepsáno toto vyznání víry:
…Rovněž prohlašujeme, že je (v Ježíši Kristu) dvojí vůle a dvojí působení přirozeností, nerozdělené, beze změny, nedělitelné a nesmísitelné dle učení svatých otců. Tyto dvě přirozené vůle nejsou vzájemně protikladné, jak tvrdí heretikové, nýbrž jeho lidská vůle následuje jeho božskou a všemohoucí vůli – bez odporu nebo neochoty, ale v její podřízenosti…
Věříme, že náš Pán Ježíš Kristus je jedním z Trojice a naším pravým Bohem i po svém vtělení. Pravíme, že se obě jeho přirozenosti projevují skrze jeho jedinou hypostazi, v níž nejen činil zázraky, ale i snášel utrpení po celou dobu svého vtělení. A toto nebylo pouze zdáním, ale skutečností, kvůli rozdílnosti přirozeností, jež se musí projevit v téže jediné hypostazi. A tak, byť spojené, přece každá z přirozeností chce a činí věci jí vlastní, a to bez vzájemného rozdělování nebo směšování. Proto vyznáváme dvojí vůli a dvojí působení, spojující se spolu ke spáse lidského roku.

 

Mezi hlavní teologické argumenty pro učení o dvojí vůli Ježíše Krista patřilo, že z dvojí přirozenosti musí nutně vyplývat i dvojí vůle. Protože ti, kteří by zastávali učení o jedné vůli, by museli nutně říci, že Kristova vůle byla buď božská nebo lidská nebo vzniklá spojením obou, smíšená nebo spletená nebo že má Kristus jedinou vůli a jediné působení, které vychází z jeho jediné složené přirozenosti. Každá z těchto alternativ je v protikladu s chalcedonským učením o tom, že rozlišovací vlastnosti obou přirozeností (to, čím se od sebe obě přirozenosti odlišují) musí být zachovány. Učení o dvojí vůli je tedy pouze důsledkem učení chalcedonského koncilu o dvojí přirozenosti v Ježíši Kristu.

Bez lidské vůle by Ježíšova lidská přirozenost nebyla úplná a on by nebyl pravým člověkem. Bez lidské vůle by nebylo lidské poslušnosti a statečnosti. Tak by nám přestal Ježíš být vzorem a příkladem. Kdyby neměl lidskou vůli, nemohli bychom říci „byl zkoušen ve všem tak, jako my“ (Žid 4,15).

3. konstantinopolský koncil ukončuje vývoj raného učení církve o osobě Ježíše Krista. Byl také posledním pokusem o usmíření monofyzitů na Východě.

Honoriova otázka
Mezi příznivci monotheletismu, kteří byli odsouzeni na 6. ekumenickém koncilu, byl také papež Honorius I. (625-638)Na koncilu se řešila zásadní otázkaí: Byl Honorius odsouzen, protože byl přívržencem bludné nauky (tedy kacíř) nebo pro svoji bezstarostnost a nedbalost v této otázce víry? Odpověď dal papež Lev II. (682-683), když usne­sení koncilu sice potvrdil, ale svého předchůdce obvinil jen z nedbalosti při potírání bludu a tím omezil rozsudek koncilu.

Monoteletismus
Učení o jedné vůli v Ježíši Kristu vzniklo ve snaze o smíření s monofyzity. Konstantinopolský patriarcha Sergios se snažil prosadit formulaci, že Ježíš Kristus měj jednu boholidskou působnost (energii), kterou konal božské a lidské skutky. Díky tomu došlo na nějaký čas ke sjednocení s Egyptem. Proti Sergiovu učení se ozvaly především námitky jeruzalémského patriarchy. Sergios na ně reagoval vyhlášením učení o jedné vůli v Ježíši Kristu.
Římský papež Honorius souhlasil a vydal roku 638 tzv. Výklad víry, ve kterém zakazoval diskuse o jedné nebo dvou působnostech Ježíše Krista. Nový papež Jan IV. však monoteletismus odsoudil, stejně jako další papež Martin. V Římě existoval odpor proti monoteletismu až do episkopátu papeže Agathona (678–681), který přesvědčil císaře o nutnosti svolání koncilu.

Zdroj: www2.tf.jcu.cz/public/projects/zivot/obs/ekniha/dejinkon3.doc
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=502
Z knihy Hubert Jedin, Malé dějiny koncilů, Česká katolická charita, Praha 1990.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Tento blog je součástí s.magazínu, který připravuje Redakce signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka